27. července 2013

Jednou neřád - pořád neřád?

Před zářijovou cestou do Anglie jsem si koupil dvě knihy od Davida Thomsona: England in the Nineteenth Century a England in the Twentieth Century. Začal jsem 20. stoletím a vyloženě se mi zastesklo po učení. Vždycky jsem totiž rád učil první světovou válku. A hned z prvních 40 stran této knihy jsem načerpal tolik inspirace, jak předat tuto zajímavou látku lépe, než jsem toho kdy byl schopen, že je mi líto, že nemohu hned zítra předstoupit před žáky nebo před studenty a donutit je k pozornosti. Věřím, že bych je k soustředění přiměl i teď uprostřed  prázdnin.

Skoro celá 1. polovina 20. století se dá ve zkratce interaktivně (když už máme ty tabule s tím jménem a tou schopností) vysvětlit na tomto britském propagandistickém plakátu z doby po 1. světové válce. Dá se na něm totiž vysvětlit i příčina 2. světové války a hlavně se dá udělat psychologický rozbor doby, protože to je na tom nejtěžší. Studenti se nikdy nechtějí učit dějiny, když nechápou, proč někdo dělal z dnešního hlediska nesmyslné věci. Jakmile pochopí proč, naučí se i kdy, kde a jak.
Dole každý, kdo se o látku kdy zajímal, asi rozpozná potopení britského zámořského civilního parníku Lusitania, který je zrovna po torpédování ještě ostřelován z německé ponorky U 20 – událost, která přispěla ke vstupu USA do války. Ovšem co ten hrobeček v medailónku nad tím? Česká wikipedie Edith Cavellovou nezná a nezná ji asi ani nikdo, koho znám já. Kdo se chce seznámit, stručný životopis v češtině najde zde. Na případě této ženy se dá rovněž vysvětlit celá podstata války a propagandy.

Myslím, že bych se v těch vyměřených 45 minutách nedokázal nezmínit ještě i o Miladě Horákové a celou hodinu bych možná uzavřel strohou parafrází toho plakátu „JEDNOU BOLŠEVIK – POŘÁD BOLŠEVIK!“ Upozornil bych studenty, že ve své kariéře prošli Komunistickou stranou Československa dnešní prezident, premiér, ministři zahraničí, obrany, financí a sociálních věcí, předseda senátu, předseda ústavního soudu a mnozí další. Asi jako by v roce 1968 (rovněž 23 let po zlomu) měli v Německé spolkové republice výkonnou, zákonodárnou a soudní moc v rukou samí bývalí náckové.

Abych vysvětlil rozdíl mezi nekorektností plakátu (nekorektností, která přispěla ke vzniku nacismu) a korektností mé parafráze, mohu prohlásit, že vím, že není lehké uznat chybu, měl jsem tátu taky bolševika, který prozřel až v roce 1989, a dědu osmašedesátníka. Ale jako se po rozvodu církevního sňatku nebudu cpát panu farářovi k přijímání, neměl by se někdo, kdo kdy byl členem KSČ, cpát do vrcholné (a vlastně do žádné) politiky – talent netalent, levice pravice (a že jich tam máme taky dost).

25. července 2013

S Kafkou na prknech a za prknem

V neděli jsem si vyžehlil všechno prádlo, byl ho už plný foch. Na košile se nedostalo, ty jsem vrátil úhledně přeložené do přihrádky, aby počkaly na příští neděli. Žehlil jsem v ložnici a pustil jsem si k tomu rozhlasové zpracování Kafkových deníků. Josef Čermák je rozčlenil tematicky (tedy ne náš kadaňský pan farář, ale tento jeho jmenovec). V neděli už byly k poslechu jen čtyři poslední díly z deseti. Hned první, který jsem si pustil, byl o divadle, druhý o snech, pak o psaní jako takovém. To už mi padala žehlička z ruky.

Nevěděl jsem o Kafkově vztahu k divadlu nic. Na stránkách Muzea Franze Kafky je shrnut takto:

Kafka chodil na divadelní představení do Nového německého divadla (dnes Státní opera) a do Zemského (Stavovského) divadla, zejména když tam vystupovali slavní němečtí (vídenští) herci jako Pallenberg nebo Moissi. Občas zašel, což odporovalo dobovému politickému bontonu, i do českého Národního divadla, a to i když byla na repertoáru česká (Vrchlický) nebo i jiná slovanská (Vojnovič) hra. Zvláštním způsobem ho podvakrát strhlo prosté lidové divadlo haličských chasidských herců ze Lvova ve staroměstské kavárně Savoy na Kozím plácku. Při jejich druhém turné je zhlédl snad dvacetkrát a s hlavním hercem Jizchakem Löwym navázal přátelství. Ve svých Denících věnoval této společnosti a jejím hrám mnoho stran.

Prosté lidové divadlo. Z Kafkových recenzí se dá tušit, že nadšení i kvalita byla podobná jako u našeho divadla Navenek. Kafka nicméně to haličské kočovné zvěčnil. Kdo zvěční nás?

V jedné nesouvislé poznámce v deníku si Kafka napsal v úvozovkách: „Láska k jedné herečce“ „Divadlo“. Kafkologové se domnívají, že přemýšlel o názvu jakéhosi literární zpracování setkání s chasidským souborem. Kdo byla ona herečka, do níž se zamiloval? Paní Tschissiková. Rovněž tuto ženu, ať už krásnou nebo „jen“ zajímavou, Kafka zvěčnil. Zejména jedno setkání na rozloučenou se mi líbilo, kdy Kafka nevěděl, jak se má vůbec tvářit.

Ale ani vážně jsem se na ni vlastně dívat nemohl. To by totiž znamenalo, že ji miluji. I mladý Pipes za mnou by to ve vší své nevinnosti musel poznat. A to by bylo věru neslýchané. Já, mladý člověk, jemuž vesměs hádají 18 let, jak vyznává před večerními hosty kavárny Savoy, v kruhu kolemjdoucích číšníků, před společností herců sedící kolem stolu 30leté ženě, která málokomu připadá hezká, která má 2 děti, 10 a 8leté, jejíž muž sedí vedle ní, která je vzorem počestnosti a šetrnosti – této ženě vyznává lásku, jíž nadobro propadl, a – teď přichází to, co je vlastně podivnější a čeho by si už býval zajisté nikdo nevšiml – a hned se té ženy vzdává, jako by se jí vzdal i tehdy, kdyby byla mladá a svobodná. Mám být vděčný, nebo mám proklínat, že přes všechno neštěstí ještě pociťuji lásku, lásku nepozemskou, ovšem k pozemským předmětům. Krásná byla pí Tschissiková včera.

Následuje popis její „normální“ krásy, popis kafkovsky neobvyklý, jako neobvyklé bylo jeho vyjádření nikdy veřejně nevyslovené náklonnosti.
A tak se pomalu, ale jistě vracím k psaní soběpisníku, té moderní formy deníku, protože…

Vést si deník je užitečné v tom, že si člověk s uklidňující jasností uvědomuje proměny, kterým je neustále vystaven, v něž také ovšem obecně věří, tuší je a přiznává si je… V deníku nachází člověk důkazy, že žil, rozhlížel se a zapisoval svá pozorování… 

A tak si třeba jednou vzpomenu, co jsem to všechno v neděli žehlil...

Nedávno jsem byl poprvé v Siřemi u Podbořan, kde strávil Kafka několik měsíců. Když už tedy opět začínám s psaním na blog, brzy sem napíšu reportáž.