1. září 2013

Už zase skáču do kaluže

Maminko, já vím, to se může:
nožičkou dupat do kaluže
a potom dělat mokré stopy
pro ty, kdo rádi oči klopí!

Maminko, řekni, může se to:
když venku hřeje babí léto,
v louži si trochu poskočit?
Proč náhle zvedáš obočí?

Tatínku, já už přece vím:
v louži si trochu poskočím
a pak se zmáčím celičká,
až máma sklopí očička!

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ať si klidně ťapká v loužích a cáká na všechny strany, proč ne. Pokud bude zdravit (až bude větší, samozřejmě) obyvatele vašeho domu slovy "Dobrý den" a bude vědět, že je to tak správně, máte vlastně vyhráno... Ale to je ještě daleko, nicméně...
...trochu vzpomínám nato, jak nás naši rodiče vychovávali. Když jsme např. byli u někoho na návštěvě ve vchodě, seděli jsme na schodech a měnili jsme známky. Anebo jsme jen tak prostě lelkovali na schodech. A protože jsme na těch schodech sedávali často a kolem chodívali ti samí lidé, tak jsme je prostě zdravili.
My. Tenkrát. To jest ročníky 70. let.
Bojíte se té otázky, co příjde...
Co dělají náctiletí dnes? Dokázali je jejich rodiče vychovat, """alespoň""" k tomu, aby pozdravili člověka, který s nimi žije v baráku několik let ?!!?

Občas je mi milé, když dítě, které vůbec neznám si hraje u nás před domem a pozdraví mě. Snažím se mu vždycky nahlas a zřetelně odpovědět.
Pozdrav "dobrý den" je v dětských kruzích dnes tak trochu okrajovou záležitostí.

Omlouvám se, že jsem od louží sklouznul k poněkud banálnějšímu :-) tématu. Nevím, jak je to dnes na základních školách, ale my jsme vždy začínali hodinu vteřinovým povstanutím na důkaz, že se vzájemně zdravíme. Takže...Dobrý den, dobrou noc a hlavně radostný zítřek.


M.Došek