26. září 2012

Štěstí vytoužené

Dnes je Julince rok a čtvrt, pět kvartálů, patnáct měsíců, jinými slovy: stárne. Chtěl jsem jí nejprve složit básničku o medvědech, o kterých i Brehm v Životě zvířat potvrzuje, že „jsou nám známí a spřátelení z dětského věku“. A tamtéž jakýsi Tschudi dodává: „Žádný jiný dravec není tak šprýmovný, bodrého humoru a dobrácký jako kmotr huhňal“. Julinka jim říká brmbrmje a dokáže si všimnout jejich existence na místech, kde by je dospělý člověk nehledal. Básnička? Tak třeba něco takového:

Vědí vůbec medvědi,
k jaké patří čeledi?
V jaké jsou třídě? V jakém řádu?
A kolik tam je kamarádů?

Nečtou Brehma medvědi,
tak nic z toho nevědí.

Pak jsem si všiml, že je to dnes 140 let od narození Maxe Ehrmanna, autora básně v próze, která se stala hymnem (ne hymnou) hnutí hippies a je koncipována jako jakýsi recept na štěstí. Jmenuje se Desiderata a má tak trochu podobu renesančních Naučení potomkům. Tak proto, že seš, Julinko, už skoro dospělá, vložím ti sem ještě k básničce o brmbrmjích jedno naučení, abys věděla, jak v životě dosáhnout štěstí po vzoru tvého tatínka (je to překlad, tak jsem zvolil užití maskulina, ale to si určitě hravě přeložíš – vždyť už je ti patnáct).

Kráčej poklidně uprostřed hlučícího a uspěchaného davu a pamatuj na to, že klid nalezneš pouze v tichosti. Pokud nebudeš muset ohnout páteř, snaž se vycházet se všemi lidmi zadobře. Svou pravdu říkej klidně a jasně a vyslechni ostatní, dokonce i ty hloupé a zabedněné: také oni mají svůj příběh.

Vyhýbej se hlučným a přehnaně průbojným lidem, jsou pro duši otravným hmyzem. Pokud se budeš srovnávat s ostatními, můžeš se stát domýšlivým nebo zatrpklým, protože vždycky budou existovat lepší i horší lidé než jsi ty.

Měj radost z toho, čeho dosáhneš, ale i z toho, po čem zatím jen toužíš. Zajímej se o své životní povolání, ať je jakkoli skromné: to je jediný opravdový majetek v nevypočitatelných proměnách času.

Cvič si svou opatrnost v obchodních záležitostech, protože svět je plný podvodníků. Ale nenech se zaslepit, slušnost existuje: je mnoho počestných lidí, žijících pro vyšší ideály než je plná peněženka; a všude je život plný hrdinství.

Buď sám sebou. Především nepředstírej žádné city. V lásce ale nebuď cynik, protože navzdory všem zklamáním a vyprahlosti je láska stejně věčná jako zeleň kolem nás.

Buď blahosklonný k radám stáří a s lehkostí se vzdávej mládí. Posiluj ducha, aby ti mohl být štítem při náhlých ranách osudu. Ale nesužuj se zbytečně černými představami. Mnohé plané obavy mají původ v únavě a osamění.

Udržuj zdravou kázeň, ale nebuď na sebe příliš přísný. Nejsi o nic míň dítětem vesmíru něž jsou třeba stromy nebo hvězdy; máš právo na to být tady.

Ať si to uvědomuješ nebo ne, není pochyb o tom, že se věci ve vesmíru dějí tak, jak se mají dít. Proto buď stále v míru s Bohem, ať už si Ho představuješ jakkoli; a cokoli činíš, abys něčeho dosáhl v hlučném zmatku vezdejšího světa, čiň v souznění se svou duší. Přes všechny podvody, dřinu a zmařené naděje je to stále krásný svět. Buď veselý.

Snaž se být šťastný.

23. září 2012

Dědečkovo léto

Milý lounský pradědečku,
chtěla jsem ti říci,
že jsem ti dnes na hrobečku
zapálila svíci.

Zapálila jsem ti svíčku
v babiččině létě,
ať tě hřeje po tělíčku
tam na onom světě.

PS: Posílám ti tam i jablíčko a pár foteček.