Potoky s řekou, řeky s mořem,
vše se v nekonečném kruhu
stále mísí, přírodě se koře,
a lne k sobě pevně jak druh k druhu.
Luna s nocí, hory s nebem
snoubí se jako jikry s mlíčím
a já se vyznávám, že nebýt tebe,
nebyl bych vlastně vůbec ničím.
Jako z těch jiker a toho mlíčí
zrodí se potěr na dně vody,
z každého spojení tu něco vzklíčí:
obraz či vztah či přímo plody.
I my jsme se stali ze dvou třemi,
kruhu se dotkla první tečna.
Až smísíme se s matkou Zemí,
dotkneme se snad Nekonečna?
Foto: Romana Síbr
1 komentář:
Krásná rodinka, sluší Vám to. Září z Vás štěstí :-) Aneta
Okomentovat