22. března 2012

Nevyhrnuj na mě šosy redingotu

„Obcování jest začátek a konec všelikého umění, a učení od obcování svůj začátek béře a v obcování se dokonává. Člověk bez společného obcování nemůže pravým člověkem slouti, neboť, kdož s lidmi neobcuje, ničehož nezkusí a kdo nic nezkusí, o ničem souditi nemůže, a kdož ničeho rozsouditi neumí, nehrubě se od hovada dělí…“ tak cituje v doslovu ke svému Společenskému katechismu dr. Jiří Guth jakéhosi mně i internetu neznámého Gwazzu-Havlíka. Poštou mi přišel třetí díl této základní literatury společenského chování, který odborný učitel Rudolf Novotný sešil tak, že ho podezírám, že byl odborným učitelem chemie nebo nějaké jiné exaktní vědy, protože kniha začíná doslovem a postupně se propracováváte k prvním kapitolám. Ale je to jazyk, který by se měl dětem čísti pro radost, aby pochopily kouzlo češtiny, a rady, které by se daly tesat do kamene. Jednu za všechny z kapitoly o parlamentu:

Neníť gentlemanlike ten, kdo např. na pány voliče vyhrnuje šosy svého redingotu.
Těsně před doslovem je pan Guth-Jarkovský zhrozen z budoucnosti, která dle jeho desatera futirismu bude děsně dynamická, pestrobarevná, bezohledná, zářivá, hygienická (tak, aby se pán v obleku volně mohl potiti)… a co je nejhorší: místo knoflíků budou jen zapínadla, jimiž snadno a rychle možno měniti různé kusy oděvu tak, že obratem ruky z jednoho obleku stane se jiný a ten, kdo nosí takový futuristický šat „kráčí radostně rušnými ulicemi jsa sám v sobě kaleidoskopickým kolečkem barev…“

Dnes jsme byli s Věruškou po nákupech a přesně tohle jsme zažili. Věruška si koupila něco pestrých hadérků a já kroksky, v nichž se mohu volně potiti. Horší mi přijde, že se dnes na voliče nevyhrnují šosy redingotu, ale rovnou se na ně vytahuje holá prdel.

Žádné komentáře: