13. března 2012

Láska a flirt

Dlouho jsem nečetl nic o lásce, a tak jsem sáhl rovnou po přednášce Jaroslava Šimsy O lásce a flirtu  z roku 1939. A je to tam.

Všimněme si hned na začátku, že slovo láska patři mezi těch několik slov, která s číslem mění význam: jenom v jednotném čísle je láska pravou láskou, v čísle množném má lehce depreciativní význam. Láska miluje singulár, asi tak jako slovo radost. Zkuste říci v množném čísle název jedné z knih Jeana Giona „Kéž tonu v radosti!“ nebo jednoho z děl Beethovenových „Bože, kéž tonu v radosti!“. „Tonouti v radostech“ by znamenalo tonouti v pochybných radostech velkoměsta – což nemá docela nic společného s radostí, pronikající celým životem. Tak ani „lásky“ nemají nic společného s láskou: jsou to jen všelijaké pochybné historky, v nejlepším případě episody, za něž se leda stydíme.

Krom zajímavých postřehů je v těch třech statích i kvantum odkazů na literaturu, ale i na výtvarné umění. Poprvé jsem tak spatřil Rodinovu sochu Boží dlaň, která ale, aby byla pochopena, musí být viděna trojrozměrně. Až budeme s Věruškou příště v Paříži, musíme do Musée Rodin.

Žádné komentáře: