Kdo trochu sleduje dění kolem Řecka a snaží se pochopit podstatu evropské hospodářské pomoci, určitě jej zaujmou 200 let staré verše George Gordona Byrona, které si připomeneme 10. března v knihovně. Stačí jen místo Anglie a Skotska dosadit Francii a Německo, a jako bychom četli dnešní noviny.
Kdo však byl hrabivcem, jenž chrám té výše,
kdež Pallas dlívala, tak zahubil,
že prchla z rumů posledních své říše?
Ten drzý, podlý lupič kdož to byl?
Syn tvůj, ó Skotsko, tak se zhanobil!
Ó plesej, Anglie, z tvých nebyl dětí!
Co volno kdys, tvůj volný muž by ctil!
Jen onen mohl těmi chrámy chvěti
a přes vln bouřný vzdor je zpupně odvláčeti.
To chloubou dnešních Piktů jest, že skláli,
co ušlo Gotům, Turkům, zkázné době!
Tak chladný jako rodné jeho skály,
tak tvrdý, pustý v srdci svého zlobě
jest ten, čí hlava vymyslila sobě
ty chudé zbytky z půdy Athén rvát!
Syn matky neobránil v chabé mdlobě,
však její hoře tušil tentokrát, -
tak těžce necítil pout robských dosavád!
Jak! může britský jazyk vyslovit,
že Albion se kochal v Athén hoři?
Ač jménem tvým je ztrýznil robský lid,
mlč o tom Evropě, jež hanbou hoří!
Britanie, ta královna všech moří,
v níž zastánkyni slavnou vzývá Řek,
ta v zemi zkrvácené plení, boří
a rukou Harpie rve ostatek,
jejž barbar zachoval i závistivý věk!
Childe Haroldova pouť, Zpěv II, 11-13 v překladu Elišky Krásnohorské
Žádné komentáře:
Okomentovat