Rudolf. Jméno mého otce, děda, praděda a nevím do jakého kolena v rodu Losenických až sahá. Táta jej nosil pyšně jako císař toho jména druhý, který má dnes 400 let od úmrtí. V Kalendáři historickém jsem si přečetl, že dobu a osobnost Rudolfa II. vystihli mimo jiné Jaroslav Vrchlický v básni Ilioneus, Josef Jiří Kolár v románu Pekla zplozenci či Jaroslav Durych v Masopustu, což mě zaujalo, protože Vrchlický bude mít letos sto let od úmrtí, Durych padesát a Kolár se narodil před dvěmi sty lety. Pro člověka, který má rád výročí, zajímavá shoda náhod.
Našel jsem si tedy Vrchlického báseň a moc mě bavila, ačkoli absolutně kašlala na rýmy. Rudolf II. se v ní svěřuje, jak ho nezajímají žádné nové zprávy, žádné rebelie, aférky všech možných lidí, kriminální činy a katastrofy ve světě, ba ani pitky, na něž ho lákají přátelé, protože je plně zaujat uměním v básni vtěleném do bezhlavého torza sochy Ilionea.
Před dvacet lety jsem považoval lidi, kteří nesledují každý den zprávy, za omezence. Ještě před deseti lety bych asi neodmítl žádné pozvání na pivo. Dostal jsem se ale do věku nebo snad spíš do stavu, kdy si často večer říkám s imperátorem:
Našel jsem si tedy Vrchlického báseň a moc mě bavila, ačkoli absolutně kašlala na rýmy. Rudolf II. se v ní svěřuje, jak ho nezajímají žádné nové zprávy, žádné rebelie, aférky všech možných lidí, kriminální činy a katastrofy ve světě, ba ani pitky, na něž ho lákají přátelé, protože je plně zaujat uměním v básni vtěleném do bezhlavého torza sochy Ilionea.
Před dvacet lety jsem považoval lidi, kteří nesledují každý den zprávy, za omezence. Ještě před deseti lety bych asi neodmítl žádné pozvání na pivo. Dostal jsem se ale do věku nebo snad spíš do stavu, kdy si často večer říkám s imperátorem:
O ničem já nechci vědět.
Odsud všickni!
Žádné komentáře:
Okomentovat