Tak máme po premiéře Bráškůch. Byl jsem před ní nervózní jako bych tahal za špatnej konec potravinovýho řetězce. Jeden by řek, že se mu po premiéře uleví. Jenže na mě sedla tadleta, jak řikáme my fachmani, deprese z odbřeměnění, a já nemoh v noci zabrat. Porád mi v hlavě probíhaly různý scény a furt nějaký poťouchlosti a furt kecy a furt příkoří, až jsem se nasral a učet jsem se do vegetačního klidu. Ráno je, jak se řiká, moudřejší večera, a tak jsem teda ráno vstal, rozumíš, a podival se na všechno z nadhledu nebo tak jako, a to máš jedno s druhym. Hnedka mám pocit o hodně příjemnější. A tak, abych vás uved, jak řikával Zděnek Šestáků, do vobrazu: máme to za sebou, divákůch bylo požehnaně, i se bavili, chyby jsem viděl snad hlavně já, takže dobrý, ne? Život není opereta, ale taky žádná trága. Děkuju zejména Luďovi za jeho dvouhodinový šebánkovský výstup o nitranskej vojně. Těším se na reprízu.
Další fotky Pavlika Šindeláře najdete u něj na blogu.
Žádné komentáře:
Okomentovat