19. září 2011

Na bílém polštáři

Nedávno měla babička svátek. Jmenuje se Marie, děda jí občas takhle i říká, i když častěji říká Maruš. Já mám to jméno moc rád. Zapomněl jsem jí popřát v den jejího svátku, a to mám přitom hned o den později svátek já (i když mi k němu přeje jen Věruška, Renča a Lukáš) a pak hned zase kadaňský kostel.

Bieblova žena se jmenovala taky Marie. Seznámili se prý v roce 1927, kdy vyšla básníkova knížka S lodí jež dováží čaj a kávu. První část této sbírky vznikla ale ještě o rok dříve (některé její básně byly vydané bibliofilsky v roce 1926), a tak je zvláštní, když dvěma básním kraluje právě Marie. Nicméně to tehdy bylo a dodnes je nejrozšířenější ženské jméno, tak třeba to byla jiná Marie. Babička to být nemohla, ta se narodila až o rok později a do Slavětína nechodila za Bieblem, ale za jeho synovcem Petrem Vodseďálkem.

Biebla do Marie prý tlačil Karel Konrád, Neblbni vole, tam jsou prachy! A taky byly. A tak se stalo, že po svatbě, kdy se na lounské radnici sešli na kolegově svatbě Karel Teige, Jiří Voskovec a Miloš Nedbal, vydržoval komunistického básníka jeden z nejzazobanějších podnikatelů v Lounech.

Náš děda určitě za prachama nešel, i když babička byla jedináček. Taky celý život dřel jak soumar, aby se maminka se strejdou měli dobře. Ve čtvrtek jsem byl svědkem jeho telefonátu babičce z nemocnice. Říkal jí Marie. Ono to tak možná nevypadá, ale děda tu svoji Marii, tu svoji jedinou z tří set tisíců českých Marií, pořád miluje. Jako by jí z toho svého bílého nemocničního polštáře recitoval Biebla.

Na bílém polštáři vypadáš jako mulatka
beztak ti svědčí teplejší klima
choulíš se ke mně máš na uších sluchátka
a posloucháš koncert z Říma

Tvé vlasy voní jako vzácné koření
Mařenko má
Kdo jednou k tvým vlasům přivoní
stane se kuřákem opia

Žádné komentáře: