Četl jsem velmi zajímavý článek o včelstvech ve městech (zejména těch s více než milionem obyvatel) a hned mě něco napadlo. Asi tušíte co, a tak doufám, že nejste alergičtí na včelí jed. Sám jsem ho naposledy zažil v Úštěku a přežil jsem. Nicméně přimáčknul jsem si včelu k týlu, takže se jí nebylo co divit. Projekt kadaňského klášterního úlu se úspěšně rozjíždí.
Na protější straně v časopise A2 byla analýza Františka Zachovala o včelím státě a jeho vlivu na socialismus zejména v německé jazykové oblasti (s podtitulem Revoluce v úlu). Z díla Ferdinanda Gerstunga (1860 – 1925) Socialismus ve včelím státě autor cituje jednu větu, která je základním předpokladem pro úspěch socialismu a tedy z psychologického hlediska axiomem, proč socialismus nikdy úspěšný být nemůže.
„Nejhlubší tajemství socialismu ve včelstvu je, že včely pro sebe berou jen životní minimum.“
Nedávno jsem se přel s jedním člověkem, který tvrdil, že oblečení, jídlo a pití (a možná ještě léky) by měly být zadarmo. Můj protiargument byl, že zadarmo jsou. Komu stačí voda z potoka, ovoce a bobule, oblečení a polévka od Armády Spásy či jiných charitativních sdružení, a čaj z léčivých bylin, tedy životní minimum, ten nepotřebuje peníze, příp. ani ne tolik, kolik je jako životní minimum vypočteno státní kalkulačkou (3126,-Kč). Problém je v tom, že heslo, které jsme se učili jako heslo komunismu (podle Ústavy z roku 1960), tedy Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb, nemůže nikdy fungovat, a tak jej taky socialisté ve výše zmíněné ústavě změnili na Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce, což ovšem v ideálním případě platí i v kapitalismu. Vždy mají více a nejvíce ti, kteří rozhodují o tom, kolik to „podle práce“ ve skutečnosti je. A to nezmění žádná revoluce.
Na protější straně v časopise A2 byla analýza Františka Zachovala o včelím státě a jeho vlivu na socialismus zejména v německé jazykové oblasti (s podtitulem Revoluce v úlu). Z díla Ferdinanda Gerstunga (1860 – 1925) Socialismus ve včelím státě autor cituje jednu větu, která je základním předpokladem pro úspěch socialismu a tedy z psychologického hlediska axiomem, proč socialismus nikdy úspěšný být nemůže.
„Nejhlubší tajemství socialismu ve včelstvu je, že včely pro sebe berou jen životní minimum.“
Nedávno jsem se přel s jedním člověkem, který tvrdil, že oblečení, jídlo a pití (a možná ještě léky) by měly být zadarmo. Můj protiargument byl, že zadarmo jsou. Komu stačí voda z potoka, ovoce a bobule, oblečení a polévka od Armády Spásy či jiných charitativních sdružení, a čaj z léčivých bylin, tedy životní minimum, ten nepotřebuje peníze, příp. ani ne tolik, kolik je jako životní minimum vypočteno státní kalkulačkou (3126,-Kč). Problém je v tom, že heslo, které jsme se učili jako heslo komunismu (podle Ústavy z roku 1960), tedy Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb, nemůže nikdy fungovat, a tak jej taky socialisté ve výše zmíněné ústavě změnili na Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce, což ovšem v ideálním případě platí i v kapitalismu. Vždy mají více a nejvíce ti, kteří rozhodují o tom, kolik to „podle práce“ ve skutečnosti je. A to nezmění žádná revoluce.
Žádné komentáře:
Okomentovat