Pokud trochu sledujete trendy na divadelních prknech, určitě vám neušly kritikou kvitované dramatizace zdánlivě nedramatizovatelných knih. Proslavili se tím Dora Viceníková a Jan Mikulášek v Národním divadle v Brně, kteří zdramatizovali nejdříve Korespondenci V+W a nyní Europeanu Patrika Ouředníka (vianovské vypsání dějin Evropy ve 20. století).
V dětství jsem snil o zfilmování Tajuplného ostrova. Přepsal jsem do dialogů první kapitolu. Ovšem pak za ta dlouhá léta strávená mezi ochotníky jsem nikdy nesáhl k dramatizaci prózy nebo dokonce ještě něčeho složitějšího. Teď mě to docela láká. Čekám jen na nápad.
Když jsem si četl článek Ondřeje Pomahače o utopiích v A2, celou první stranu (a v novinách je to jako pět stran v knížce) jsem se neuvěřitelně nudil. Autor učí estetiku, komparatistiku, strukturalismus, konceptualismus, Wittgensteina a teorii hnusu, a všechna ta sprostá slova jdou z řádků vyčíst, ovšem při značné trpělivosti čtenáře. Byl jsem vytrvalý a dočetl až do konce, kde se objevil jeden strukturalistický vtip: Víte, co udělá Thomas More, když potká Francise Bacona a Tommasa Campanellu na skalnatém pobřeží nejlepšího ze všech ostrovů? Utopí je.
Jestli jste se již dochechtali a otřely si slzy od smíchu, prozradím vám jednu pasáž, která tenhle článek zauzlí:
Campanellovo Sluneční město, nebo jak zní tradiční český překlad, Sluneční stát, je velmi bizarním textem, který opravdu stojí za přečtení, a domnívám se, že by mu dost slušelo i divadelní nastudování. A to proto, jak špatně je dialog mezi janovským námořníkem (návštěvníkem státu) a řádovým velmistrem napsán. Právě divadelní podání by divákovi mohlo poněkud usnadnit proniknutí do promyšleného stroje, jakým Sluneční stát je. Proč by to dnes ale mělo někoho zajímat, když je to „překonaná utopická představa“? Třeba proto, že česky máme k dispozici překlad z ruského překladu ze sedmdesátých let minulého století a potom ještě stařičký překlad z originálu, dostupný pouze ve studovnách knihoven…
Protože mám tento stařičký překlad z originálu (vydaný r. 1934 v překladu Maxmilina Ryšánka) a o Sluneční stát se zajímám (o sexualitě v této společnosti jsem psal zde), začínám přemýšlet, jestli nebýt trendy a tuto řečnickou radu nevyslyšet.
Pro široké publikum může být podnětné vidět stát fungující na precizní organizaci podle astrologických předpovědí. To je zajímavé už proto, že astrologie je stále v kursu, a vedle toho je tu analogie s technokratickou organizací naší společnosti…
Kdybych se nakonec do dramatizace přece jen pustil, bylo by to kvůli potřebě varování právě před všemi těmi levicovými pisateli (čest výjimkám!), jejichž jednoduchými spásnými plány, programy „proti (jakýmkoli) reformám“ (ano dnes jsou socialisti vlastně konzervativní!) a vizemi revolucí se to v ádvojce jen hemží.
V dětství jsem snil o zfilmování Tajuplného ostrova. Přepsal jsem do dialogů první kapitolu. Ovšem pak za ta dlouhá léta strávená mezi ochotníky jsem nikdy nesáhl k dramatizaci prózy nebo dokonce ještě něčeho složitějšího. Teď mě to docela láká. Čekám jen na nápad.
Když jsem si četl článek Ondřeje Pomahače o utopiích v A2, celou první stranu (a v novinách je to jako pět stran v knížce) jsem se neuvěřitelně nudil. Autor učí estetiku, komparatistiku, strukturalismus, konceptualismus, Wittgensteina a teorii hnusu, a všechna ta sprostá slova jdou z řádků vyčíst, ovšem při značné trpělivosti čtenáře. Byl jsem vytrvalý a dočetl až do konce, kde se objevil jeden strukturalistický vtip: Víte, co udělá Thomas More, když potká Francise Bacona a Tommasa Campanellu na skalnatém pobřeží nejlepšího ze všech ostrovů? Utopí je.
Jestli jste se již dochechtali a otřely si slzy od smíchu, prozradím vám jednu pasáž, která tenhle článek zauzlí:
Campanellovo Sluneční město, nebo jak zní tradiční český překlad, Sluneční stát, je velmi bizarním textem, který opravdu stojí za přečtení, a domnívám se, že by mu dost slušelo i divadelní nastudování. A to proto, jak špatně je dialog mezi janovským námořníkem (návštěvníkem státu) a řádovým velmistrem napsán. Právě divadelní podání by divákovi mohlo poněkud usnadnit proniknutí do promyšleného stroje, jakým Sluneční stát je. Proč by to dnes ale mělo někoho zajímat, když je to „překonaná utopická představa“? Třeba proto, že česky máme k dispozici překlad z ruského překladu ze sedmdesátých let minulého století a potom ještě stařičký překlad z originálu, dostupný pouze ve studovnách knihoven…
Protože mám tento stařičký překlad z originálu (vydaný r. 1934 v překladu Maxmilina Ryšánka) a o Sluneční stát se zajímám (o sexualitě v této společnosti jsem psal zde), začínám přemýšlet, jestli nebýt trendy a tuto řečnickou radu nevyslyšet.
Pro široké publikum může být podnětné vidět stát fungující na precizní organizaci podle astrologických předpovědí. To je zajímavé už proto, že astrologie je stále v kursu, a vedle toho je tu analogie s technokratickou organizací naší společnosti…
Kdybych se nakonec do dramatizace přece jen pustil, bylo by to kvůli potřebě varování právě před všemi těmi levicovými pisateli (čest výjimkám!), jejichž jednoduchými spásnými plány, programy „proti (jakýmkoli) reformám“ (ano dnes jsou socialisti vlastně konzervativní!) a vizemi revolucí se to v ádvojce jen hemží.
1 komentář:
Trendy na prknech nesleduji, nicméně letošní Hronov navštívím. Není to komentář k článku, ale může Tě to zajímat. Lavr. Berj.
Okomentovat