Nejde o pokračování Vernova románu, ale o poetický název šestinedělí, který bych si měl, jak by řekl Kuba, nechat patentovat. Šestinedělí (puerperium), jak nás poučí Ottův slovník, nazývá se prvních 6 neděl po porodu, to jest doba, v níž mizejí v těle ženy změny povstalé těhotenstvím a porodem a navrací se přibližně stav, jaký byl před těhotenstvím. S dělohou se stahuje i psýcha, která je porodem rozhozená do všech možných stran.
Chci se ale na šestinedělí podívat očima otce, který toto období alespoň v mém případě prožívá neméně intenzivně. Nemyslím tím to, že mi před pár dny vylezl z boxerek malý pavouček, jakoby naznačoval, co je takovým tím nejotřepanějším důsledkem ženské nemožnosti. Myslím tím psychické vykolejení, kdy mě baví přebalovat, čichat k produktům miminkovských protostřívek a kdyby neexistovaly předsudky, možná bych je i ochutnal. Stav, kdy robátko položené hrudníčkem k mé hrudi usne a já v polospánku zažívám pocity blaha, které vymetou všechny pavučiny z mého spodního prádla.
Jsme v polovině, dnes večer budou Julátku tři týdny. Už se jí poměrně dobře rozvinul VIII. nerv, vestibulární a sluchové podmíněné reflexy jsou zatím velmi jednoduché, ale při bezdůvodném křiku stačí změnit polohu a zapět Ovčáky a je klid. Za měsíc už začneme (alespoň podle Krasnogorského) rozeznávat kolébání od houpání, zvonek od píšťalky a kolínskou od terpentýnu.
Ale tentokrát není středem článku naše holčička, která je jinak středem našeho vesmíru. Rád bych vyznal lásku své ženě, s níž už jsou to čtyři roky, co jsme na Rožmberku zjistili, že se k sobě hodíme, a skoro dva roky, co jsme manželé. Milovat matku svého dítěte je zase další stupeň lásky (zdánlivě jako láska ke světici). Ale těším se i na to, až se, jak to říká Ottův slovník naučný, vytvoří nová sliznice děložní.
Žádné komentáře:
Okomentovat