První cesta byla ta z porodnice. Druhá se jí téměř vyrovnala, neb byla k naší dětské doktorce. Obě Julinka absolvovala v autosedačce a víceméně je prospala. Nebudeme je tedy počítat jako nepočítáme svoje cesty do práce a z práce.
První opravdová cesta kočárem uskutečnila se na svátek Cyrila a Metoděje, velkých raně středověkých cestovatelů, a nemířila na Velehrad, nýbrž pouze na kadaňskou faru. Aby to nebylo jen tak, jako doprovod šla kromě mě ještě babička, která je neznaboh a celou cestu remcala, že ty kněžský řečičky nemá ráda. Maminku jsme museli nechat doma, protože se očistky přihlásily už poněkolikáté ve větší míře, než slibují příručky. Před budovou kadaňského děkanství Julinka spustila křik, což babička hned dávala do souvislostí, ale nedali jsme se a přece jsme zazvonili. Kněžský řečičky nás uklidnily, byli jsme pochváleni za rozcvičku plic a na křtinách se máme přijít domluvit s maminkou. Ta se mezitím dala dohromady a prošla se s Julinkou ještě krátce po parku.
To už byla Julinka klidná a rozbrečela se až večer před koupáním. Maminka volala do nemocnice a tam si jí vyžádali ráno na kontrolu. Když byla pryč, učil jsem Julinku básničku Polámal se mraveneček, jejíž autor Josef Kožíšek se narodil 6. července před 150 lety. Maminka se vrátila s pláčem. Mraveneček se opravdu polámal a doktor napsal recepis, že maminka musí do nemocnice.
Teď tu ležím vedle prázdné postýlky a kačenka ve vaničce změří leda teplotu vzduchu. Tedy úplně prázdná ta postýlka není, zbyla v ní záhněda z Frýdštejna, kterou dostala Julinka pro lepší trávení. Medailonek s Panenkou Marií z Halle a minci s plzeňským andělíčkem si vzala pro štěstí s sebou do nemocnice. Zítra kus toho štěstí půjčí mamince.
1 komentář:
Za pár dní už budeš holkám číst doma pohádky a bude to zas dobrý. držím palce. máma
Okomentovat