19. června 2011

Umění milovat podle Vítka z Maupassantu

Kolem padesáté strany Našich srdcí od Guy de Maupassanta se začíná psát o milostných dopisech. Při tom mi vytanul na mysli Ovidius a jeho Umění milovat, kde kapitoly Dopisy, Buď výmluvný a Vytrvej patřily k mým nejoblíbenějším.

Guy de Maupassant tu vlastně jen parafrázuje Ovidia čistou prózou. Nicméně protože jsem se těmi radami vždy řídil a protože opravdu zabírají, posílám je dál. Mně už jich netřeba.

I nejchoulostivější ženy mají pro dopis, který mluví o lásce upřímně, nekonečnou shovívavost. A když takový dopis je psán třesoucí rukou a oči toho, kdo jej píše, jsou naplněny a rozvášněny jejich obrazem, působí na jejich srdce neodolatelnou mocí.


Paní de Burne se opravdu nyní oddávala v jakémsi složitém a zároveň zase prostomyslném rozradostnění kouzlu jeho dopisů. Tak jí dosud ještě nikdo nepochleboval, s takovou tichou nevtíravostí ji dosud nikdo nemiloval. Nikomu ještě nevstoupila na mysl tak rozkošná myšlenka, aby ona dostávala při každém ranním procitnutí, na malém stříbrném tácu, jejž přinášela k lůžku komorná, tuto snídani, záležící v pokrmech citu a předloženou ve způsobě dopisní obálky. A čeho si nejvíce přitom vážila, bylo to, že on se nikdy o ničem ani nezmínil, že se tvářil, jako by nic nevěděl, že v saloně při večírcích býval nejchladnější ze všech jejích přátel a že nikdy neučinil ani sebemenší narážku na záplavu něžností, jimiž ji potají zahrnoval.


Že to funguje obecněji než jen v mé vlastní zkušenosti, o tom podám časem důkazy na korespondenci Vládi a Máni, kterou snad zase, až dozraje čas, začneme s Věruškou přepisovat.

Ovšem pozor, má to i stinnou stránku.

Oživoval tak stále plamen svého srdce a rozdmychoval jej v požár, neboť milostné dopisy, opravdu vášnivé, jsou často mnohem nebezpečnější pro toho, kdo je píše, než pro toho, kdo je dostává.

Žádné komentáře: