22. června 2011

FAQ

Čtu rád knížky, které mapují mojí Ameriku. Připadám si pak jako Kolumbus, který má možnost nahlížet do spisů a map vydaných Vespuccim až několik let po mé smrti.

Další citát o citech z nedávno dočtené knihy Guy de Maupassanta je odpovědí (machistickou, protože takové už bylo autorovo století) na často kladenou otázku.

Milujeme proto, že se setkáme v životě s bytostí, která se zdá opravdu stvořena jen pro nás, nebo milujeme proto, že se narodíme se schopností milovat?

Nestává se často, že muži, a to muži neobyčejní, se vášnivě zamilovávají  do děvčat, která jich nejsou hodna, nemají ducha, nevyznamenávají se nijakou cenou, ba někdy ani krásou? Jak je to možné? Jaké je to tajemství? Tento bytostný otřes nezávisí tedy na nějakém setkání z vůle prozřetelnosti, nýbrž na jakési jiskře lásky, kterou sobě nosíme a která pak naráz vzplane.


A o několik stránek dál další Amerika:

Vykládal jí něžně, že na světě jsou dvojí zamilování: jedny posedá šílená touha, jejíž zanícení ochabuje, jakmile dojdou vítězství, a druzí zase splněním touhy jsou ženě oddanější a podrobenější, protože v nich smyslná láska, mísící se s výkřiky srdce po netělesné, nevyslovitelné žádostivosti, probouzí svrchovanou služebnost čisté, mučící lásky.

Žádné komentáře: