Chtěl bych poznamenat, že člověk, který pro těsné rozměry svých intelektuálních sil nemá vůbec duševních potřeb, se označuje slovem šosák. Ten je a zůstane άμονσος άνηρ, člověkem amusickým. Chtěl bych sice s vyššího hlediska vyjádřiti definici šosáka tak, že to jsou lidé, kteří se ustavičně a co nejvážněji zabývají realitou, která realitou není. Avšak taková transcendentní definice by se nehodila k populárnímu stanovisku, které jsem zaujal v tomto pojednání, a snad by ji proto každý čtenář nechápal… Je to tedy člověk bez duševních potřeb. Z toho pak plyne leccos: předně, vzhledem k němu samotnému, že zůstává bez duševních požitků… Žádná touha po poznání pro poznání samo neoživuje jeho bytí, ani touha po vlastních estetických požitcích, která je s první touhou spřízněná. Když mu nějaké požitky toho druhu vnutí móda nebo autorita, pak je co nejrychleji odbude jako vnucenou práci. Skutečnými požitky jsou mu jen požitky smyslné, těmi se uchovává beze škody. Ústřice a šampaňské jsou vrcholem jeho života a účelem života mu je, opatřiti vše, co přispívá k tělesnému blahobytu.
Arthur Schopenhauer, Životní moudrost
Žádné komentáře:
Okomentovat