Poškole

Fakt se docela těšm na tu únorovou suplovanou hodinu dějepisu.

Dokonce jsem se přistihl, že se mi stýská i po škole, po smradu krmení pro rybičky ve sborovně, po umělohmotných tácech v jídelně, po tupém hluku zvonku.

Občas se ptám, proč jsem tady, když bych měl být tam. Ale já nevím, kde mám být. Možná bych měl být někde jinde. Co když ale tady?

Jaroslav Rudiš, Nebe pod Berlínem