11. prosince 2010

Já žasnu

Protože oba články, z kterých chci citovat, jsou veřejně dostupné na stránkách časopisu A2, doporučuji jejich přečtení. Prvním je rozhovor o podpoře kultury od sponzorů a zejména bohatých mecenášů s Pavlem Smutným, advokátem a právě jedním z mecenášů umění. Pro mě jako pořadatele samozřejmě rozhovor více než inspirativní. Nejdůležitější teze zazní na závěr rozhovoru.

Neměli bychom se stále ptát „jste bohatý, jak jste k penězům přišel?“, ale „jste bohatý, co děláte pro společnost, jak se vzděláváte, co pro vás znamená kultura?“.

Naopak negativně vyzní článek Úlitby a únava v psaní o kultuře zakladatelky a dnešní šéfredaktorky ádvojky Libuše Bělunkové, která psávala také kulturní rubriky v Lidovkách nebo recenze v Hostu. Jde o to, že se dnes kultuře věnuje stále méně místa v tisku a to málo se navíc vyplňuje „recenzemi“ na objednávku, „kritikami“ přátel a to vše pod záminkou „upozornění na správnou a přehlíženou událost“. Dle autorky to souvisí s tímto fenoménem:

Mladý kolega mi vyprávěl o rozhovoru s několika mladými českými básnířkami a básníky, s nimiž se setkal na vyhlášení jisté zahraniční literární ceny. Byl překvapen jejich názorem, že každý umělec si normálně buduje značku, svůj životní projekt, jakoby manažuje svoji sebeprezentaci, přesvědčuje sponzory, chce uspět. A to dělá každá instituce s uměním nějak spojená, třeba i kulturní časopis.

Žádné komentáře: