Dnes jsem se odhodlal přeložit jeden dlouho slibovaný sonet. Vyburcoval mě první český překlad Shakespearova Romea a Julie z roku 1847, podle nějž se zřejmě drama hrálo poprvé v Čechách r. 1853 (nedávno jsem tu o něm psal v souvislosti s Adolfem Heydukem), a taky to, že jsme se nedávno s Věruškou koukali na Zamilovaného Shakespeara.
Vždycky se mi ve hře líbila pasáž, kdy se Romeo a Julie vůbec poprvé spolu dají do řeči. Používají kacířsky náboženského jazyka k tomu, aby si vyznali lásku. A celý ten dramatický text je veršován jako sonet. Zajímalo mě, jak si s tím poradil František Doucha.
A já bych chtěl svůj překlad těchto námluv věnovat svojí ženě, ona už ví za co.
(originál je zde)
ROMEO Jestli jsem rukou znesvětil Tvůj chrám,
prosím za Tvoje odpuštění,
mé rdělé rty, poutníci u Tvých bran,
smažou ten hřích něžným políbením.
JULIE Odpouštím ruce za Tvé pokání,
však rty mi neplať žádnou další daň;
stačí mi Tvojí ruky podání,
když jak v modlitbě tiskneš k dlani dlaň.
ROMEO Rty má kajícník i světice snad!
JULIE Však jen k modlení či vzdání díků!
ROMEO Ať od rukou se tedy učí znát,
jak spojit se spolu v okamžiku.
JULIE Světice jen spásu vyprošuje.
ROMEO Poutník, co má, svatým obětuje… (políbí ji)
Teprve teď cítím odpuštění.
JULIE Teďs na mě přenesl svůj těžký hřích!
ROMEO Jedním polibkem? Toť pokušení
bych vzal jej zpět. (delší políbení)
JULIE Líbáš jako z knih.
Žádné komentáře:
Okomentovat