5. září 2010

V podzemí a nad zemí

Začalo babí léto, a tak jsme si ho chtěli pořádně užít. Dopoledne jsme vyrazili do Chomutova na vernisáž výstavy fotografií sakrálních staveb na Kadaňsku a Chomutovsku z 30. let 20. století od Hedwigy baronky Korbové z Weidenheimu, která žila ve Vernéřově. Přijeli jsme na chomutovské náměstí až po půl jedenácté, tak jsme se báli, jestli nejedeme pozdě, ale spíš jsme si říkali, že už bude po oficialitách, kterých jsme chtěli být ušetřeni. Hraběnka Margarete von Buquoy, která výstavu uváděla, to však vzala z gruntu a aby divákům vynahradila těch šedesát let, kdy fotografie její příbuzné nemohly být vystaveny, mluvila déle než hodinu. Stojící diváci z velké většiny prchli, my jsme se odhodlali jít s bandou muzejníků a kumštýřů na kafe a vyprošťováka, abychom se pak v poledne vrátili a prohlédli si sami nejen výstavu, ale i naprosto šokující sklepení. Zamluvil jsem si hned nový prostor na Pašije 2011.
Při odklízení suti ze zasypaných sklepů byl objeven i jeden velmi zajímavý artefakt.
Potom jsme se vrátili do Kadaně, kde v klášteře probíhala ukázka vypalování keramiky technologií raku. A protože je to technologie starojaponská, přijel ji předvést starý Japonec Hirohumi Horai.
No a nakonec to, co asi každého, kdo si kdy přečetl složení na etiketě nějakého českého piva, napadne. Ano, Dočesná. Naše kroky nejdříve vedly do nově vybudovaných atrakcí na náměstí Prokopa Velkého. Mnoho Žatečanů na ně nadává jako se od mnoha místních v Kadani nadostává uznání nábřeží Maxipsa Fíka - ale jako turista musím uznat, že právě tohle náměstí dělá z maloměstského Žatce zničeho nic evropské moderní centrum turistiky. I pro Kadaň doporučuji našincům použít přespolní brýle, ačkoli sám bych asi jako architekt nechal na místě více původní přírody, ale i tak se těším na výsledek.
Z vyhlídkové věže a chrámu chmele jsme zamířili nejdříve na rockovou scénu a pak na náměstí Svobody, kde se nám líbil Meky Žbirka, na Vidiek jsme ochutnali pár zajímavých piv, abychom v noci zůstali věrní Černé hoře a užili si s rodinou Kollera a s Pišosem Brutus. Tohole pána jsem musel vyfotit, vzpomínáte?

Žádné komentáře: