Můj přehnaný optimismus občas potřebuje katarzi. Tu teď nacházím v jedné světoznámé knize. Když mi přišla poštou, nevěděl jsem, že je to ona, protože o její proslulosti vím pouze z anglických zdrojů. Začal jsem ji tedy číst jako nějaký méně známý titul Aldouse Huxleyho. Až dnes jsem zjistil, že jde o Brave New World. Je to skvěle napsaná kniha, jejíž styl povyšuje její myšlenku nad stovky knih posledních padesáti let ověnčené výročními cenami, a řekl bych, že je to jedna z maximálně deseti knih 20. století, které se budou číst i v roce 2540 po Kr., kdy se odehrává její děj
Huxley knihu napsal 23 let po Fordovi a dnes, 102 let po F., jsme už daleko na cestě k realizaci této apokalypsy z roku 632 po F. Protože suchý obsah díla je jako kostra králíka, kterou si můžete snadno splést s kostrou kočky, vložím sem mezi veselé úryvky z cest a jiné kratochvíle sem tam rochu krvavého masa přímo z textu téhle šťavnaté knihy. Vlastním překlad z roku 1933, takže se asi dosti liší od známějšího překladu z r. 1970, mnohdy jsou v něm cítit chyby, ale ty mu alespoň pro mě dávají příchuť originálu, protože si dokážu představit jeho jazyk.
Na začátku procházejí studenti Londýnskou ústřednou pro líheň a předurčování, kde se líhnou až tisícihlavé klony a pomocí důkladné embryonální masáže jsou předurčovány k hladkému prožití života ve své přiřazené sociální třídě. V továrně na život se embrya vyrábějí na běžícím pásu.
V síni pro plnění lahví bylo plno harmonického ruchu a organisované činnosti.
Z podzemí organické zásobárny přijíždí v malých zdvižích čerstvé kusy masa z pobřišnice svině, připravené a nakrájené na stejně velké pláty. Hrknutí! – dveře zdviže se rozletí. plnič lahví musí jen natáhnouti ruku, uchopiti kus, uhladiti, vpraviti jej do ústí a dříve než láhev tak vypravená se dostane na běžícím pásu z dosahu, přiletí – hrknutí! – nový kus pobřišnice z podzemí, aby byl vpraven do příští lahve, jež se blíží v dlouhém, nekonečném procesí po běžícím pásu.
Na české wikipedii se lze dočíst názor Miroslava Holuba (nar. v r. 15 po F.) z doslovu k překladu z roku 1970, že „některé principy se nejeví nesentimentálnímu čtenáři zcela zavrženíhodné. Přiznejme si, že proti produkci lidských bytostí ve zkumavkách mluví spíše jen křesťanská tradice a dogma než vědecký rozmysl. Přiznejme, že podmiňování lidské psychiky a pracovních návyků a vůbec lidských motivací v raném věku se provádí, a to dosud na zbytečně nevědeckém a ne zcela efektivním základě. Nepříjemné zde není v principu samém, nýbrž v cílech, které si daná společenská formace je schopna stanovit.“
Jsem zřejmě sentimentální čtenář s křesťanskými předsudky, ale z tohoto názoru je mi na blití. Postavil bych proti němu citát vložený jako motto románu od stejně křesťanskými předsudky postiženého ruského filosofa Nikolaje Berďajeva:
Utopie jsou uskutečnitělné. Život kráčí směrem k utopiím. A snad začíná nové století, století, v němž budou intelektuálové a vzdělanci sníti o možnostech, jak se vyhnouti utopiím a vrátit se k společnosti neutopistické, méně „dokonalé“ a svobodnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat