22. července 2010

Zpověď válečníka na volné noze aneb Filipika proti klasickému vzdělání

Bedřich Schwarzenberg byl šlechtic, ale žil jako válečník mnohdy v nuznějších podmínkách než leckteří dnešní chudáci, co si stěžují (a tím nemyslím Karla V., který si nestěžuje). Bedřich si ten psí život totiž sám vybral. Následující zápis je z jeho Španělského deníku, který si psal, když se vrhnul, nikým a ničím jiným než ctí nenucen, do španělské občanské války na straně karlistů pod vedením generála Marota.

Estalla 12. října
Včera jsem si musil sám vařit oběd, půl libry masa, trochu cibule a kapusty. Mnoha věcem jsem se naučil, které mi nikdy nebyly nic platné, a co bych byl často potřeboval, to neumím, na př.
1.    Přišíti si knoflík
2.    Uvařiti si polévku
3.    Okovati si sám koně
Co je mi platno vědět, že Peršané porazili Asyřany a byli poraženi od Makedoňanů, že jakýsi Psametich byl faraónem egyptským a Kroisos králem v Lydii; co je mi platno vědět, oč déle potřebuje Saturn nežli Merkur, aby se vrtěl kolem slunce – s tím mohu jako Botokud nosit kalhoty v ruce, když se knoflík utrhl, a nechci se představit jako Sanscullote čili bezkalhotníci, - mohu zemřít hlady, když neumím uvařit nic k jídlu, - mohu pobíhat pěšky vedle koně, když kulhá a nepotkám zrovna kováře.

Žádné komentáře: