Včera jsem se s tebou zrovna bavil o moři a o Bohu, o spravedlnosti a svobodě světa. Tohle by tě mohlo zajímat.
Cestou do Ameriky se projevilo v Chateaubriandovi zmatení jeho dvaceti let. Chtěl být hrdinou, a tak se nechal za bouře připoutat ke stěžni a pak se všiml, že to není taková romantika jako v Homérovi, nebo se nechal kladkostrojem spustit do moře, kde ho pohltily vlny a pořádně se nalokal. Protože jelo hodně kněží a seminaristů, představoval se jako maltézský rytíř a občas držel i nedělní kázání k námořníkům, ale na druhé straně si z náboženství utahoval a dělal vtípky. Jednoho právě na katolictví obráceného Angličana, s kterým se během plavby spřátelil, chtěl dokonce „odkatoličtit“. Jeho hlavní touhou byla ale jakákoli žena, za niž „by dal celou věčnost“. To jsou všechno složky osobnosti typické nejen pro dvacetileté, touha po hrdinství, po obdivu, po smíchu, po lásce. A pak přijdou chvíle, kdy jsme sami, dlouho sami, žádný obdiv, žádný smích, žádná láska.
„Nikdy mě opravdu Bůh neděsil svou velikostí více než za těch dlouhých nocí, kdy jsem měl nesmírnost nad hlavou a nesmírnost pod nohama.“
Když dopluli do Ameriky, první, koho spatřil, byla černoška, které daroval hedvábný kapesník, „na půdě svobody mě přivítala otrokyně“.
Cestou do Ameriky se projevilo v Chateaubriandovi zmatení jeho dvaceti let. Chtěl být hrdinou, a tak se nechal za bouře připoutat ke stěžni a pak se všiml, že to není taková romantika jako v Homérovi, nebo se nechal kladkostrojem spustit do moře, kde ho pohltily vlny a pořádně se nalokal. Protože jelo hodně kněží a seminaristů, představoval se jako maltézský rytíř a občas držel i nedělní kázání k námořníkům, ale na druhé straně si z náboženství utahoval a dělal vtípky. Jednoho právě na katolictví obráceného Angličana, s kterým se během plavby spřátelil, chtěl dokonce „odkatoličtit“. Jeho hlavní touhou byla ale jakákoli žena, za niž „by dal celou věčnost“. To jsou všechno složky osobnosti typické nejen pro dvacetileté, touha po hrdinství, po obdivu, po smíchu, po lásce. A pak přijdou chvíle, kdy jsme sami, dlouho sami, žádný obdiv, žádný smích, žádná láska.
„Nikdy mě opravdu Bůh neděsil svou velikostí více než za těch dlouhých nocí, kdy jsem měl nesmírnost nad hlavou a nesmírnost pod nohama.“
Když dopluli do Ameriky, první, koho spatřil, byla černoška, které daroval hedvábný kapesník, „na půdě svobody mě přivítala otrokyně“.
Žádné komentáře:
Okomentovat