9. července 2010

Chvála onanie (Chateaubriand II.)

aneb Noli masturbare circulos meos

Hoch, dospívající k pubertě v prostředí lehkých mravů, nikdy nepozná pravé prudkosti vášní; jeho touhy, střetávajíce se se skutečnou milenkou, nepodněcují obrazotvornosti. Nalezl cestu rozkoše a minul cestu genia.

Tahle a následující pasáže z Chateaubriandova životopisu mě přivedly na úvahu o vlivu masturbace na obrazotvornost potažmo na genia. 

Téměř každý mladý muž začíná v určitém poměrně nízkém věku onanovat. V době mých začátků nebyl internet, video bylo v plenkách, časopisy a obrázky si dospělí většinou před omladinou pečlivě střežili. Člověka vzrušila stránka s podprsenkami v katalogu zboží firmy Quelle, v televizi každá milostná scéna, v níž bylo vidět lýtko nebo ňadro, z knihovny potajmu vytažené příručky pro manžele nebo ohmatané stránky z Milence Lady Chatterleyové.

Plachý muž, jako třeba Rousseau nebo takový jinoch jako tento hoch (Chateaubriand), kterého od žen, jež by mohl milovat, odpuzují tělesné nebo mravní závady, si musí své hrdinky či své milenky dobýt ze svého vlastního těla.

Více než časopisy, televize a erotické romány vzrušovala před dvaceti lety jinochy, jako jsem byl já, vlastní fantazie, které stačil velmi malý podnět. V prváku na gymplu (teď už to říct můžu, protože většina třídy je buď po smrti nebo nezvěstná) jsem měl v posteli polovinu ženského osazenstva třídy a ještě pár děvčat z  třídy vedlejší, ba i z vyšších ročníků. Samozřejmě prostřednictvím fantazie. Latexové péčko je proti tomu dnes ohromná nuda.

Vrcholem fantazie je v tomto ohledu kombinovaná představa.

„Složil jsem si tedy ženu ze všech možných žen, které jsem kdy viděl: měla tělo, vlasy a úsměv cizinky, jež se na mne přitiskla svým prsem; dal jsem jí oči té oné mladé vesnické dívky a svěžest zase druhé. Jiné znaky krásy mi dodaly portréty vznešených dam z časů Františka I., Jindřicha IV. a Ludvíka IV., jimiž byl vyzdoben náš salon, a některé půvaby jsem si bral dokonce z obrazů Panen Marií, visících v kostelích. Toto třeštění trvalo celé dva roky, za nichž dospěly schopnosti mé duše k nejvyšším stupňům vytržení… Mé dni uplývaly divokým, zvláštním a nesmyslným způsobem, ale nicméně plným slastí.“

Tato poskládaná představa mi byla cizí a nahrazoval jsem ji tzv. střídavou metodou, kdy se v rámci jedné představy vystřídalo více obrazů. A co vy? Jaké byly vaše představy (komentáře lze vkládat i anonymně).

Pokušení tělesné žádostivosti, o kterém píše svatý Augustin ve svém Vyznání v hlavě XXX. knihy desáté, dnes plně splývá s pokušením očí z hlavy XXXIV.:

Ono tělesné světlo, o němž jsem mluvil, koření slepým milovníkům světa život nebezpečnou a svůdnou radostí. Kteří však i za ně Tě dovedou chváliti, Bože, Stvořiteli všeho, ať ho užívají ke Tvé chvále a nedají se jím ukolébati v záhubný spánek! Kéž by tomu bylo tak i u mě!

1 komentář:

Jiří řekl(a)...

U mneto bylo, do té doby, než jsem začal zkoumat ženské tělo, tak, že jsem si vždy představoval obličej spolužaček (taky se jich během jedné "akce" vystřídalo více), ale tělo bylo poskládané z toho, co jsem zahlédl v televizi (většinou to byla nějaká ňadra, spodek jsem do toho nezapojoval, ani nevím proč), v tátovo časopisech a na zadní straně Blesku.
Pak jsem měl období, kdy jsem si při masturbaci nemohl představit dívku, do které jsem v ten čas byl zamilovaný, nebo jsem s ní "chodil". Měl jsem asi pocit, že ta, kterou jedenácti-, dvanáctiletě miluji, prostě do mých, mnohdy softporňácky tvrdých, představ prostě nepatří.
Teprve, když se dostavily opravdové lásky, i moje fantazie je pustila do mých masturbačních doupat.
Dnes už v hlavě ani nikoho jiného nemám a moje fantazie vychází z toho, co prožívám s tím, s kým jsem. Otáčím si ta milování pořád v hlavě. To mi stačí. Bohatě.