13. února 2010

Loza a sv. Anežka


Ať člověk chce nebo nechce, o hledání hrobu sv. Anežky ví každý stejně jako o začátku olympiády ve Vancouveru. Sledoval jsem na Nový rok část ekumenické bohoslužby věnované odkazu naší světice a tak nějak mi to připomnělo, že ten odkaz je jinde než v jejích fyzických ostatcích. Nicméně chápu, že třeba novodobá františkánská sestra Anička to vidí jinak, podobně jako všichni milovníci záhad. Mezi nimi je i Leo Vrzal, který v kostele sv. Haštala hledal poklad georadarem.

Když jsem si k tématu četl článek v posledním Reflexu a po všech těch stigmatizovaných řádových sestrách a sochách ukazujících prstem na místo hrobu došel k tomuto pánovi, který vlastní georadar vyvinutý v 80. letech v Sovětském svazu v rámci kosmického výzkumu, už mi to přišlo přitažené za vlasy.

Ten georadar má legrační jméno – Loza. Tak mi říkali spolužáci na gymplu. Našel jsem si ho pro zajímavost a zjistil, že opravdu existuje a hledá poklady třeba v Gíze.

Při tom pátrání se ještě před vstupem Lozy na scénu našla raně gotická opuková deska, na níž byly vytlačené žlábky, možná od mnohonásobného klekání. Že by náhrobní kámen? A už je i teorie, že když se Anežka vzdala královských výsad a stala se obyčejnou řádovou sestrou, nechtěla možná ani po smrti mít honosný hrob. Už proto mi přijde, že by se neměl hledat hrob, ale živá skromnost naší národní světice.

Žádné komentáře: