25. února 2010

Elena Sluníčko

Na dnešním koncertě Eleny Sonenshine jsem si uvědomil, jak neuvěřitelný je rozdíl mezi jazzem v radiu a naživo. A když jsem psal do pozvánky tu reklamní větu o nejlepší současné české jazzové zpěvačce, nebyl jsem si její pravdivostí jistý. Teď už ano.

Kytarista mi výrazem obličeje připomněl dědu, tak ho tímto zdravím do Loun. Děda taky hrával v kapele a dokonce na to klofnul babičku. Jsem na něj pyšný!

Žádné komentáře: