2. července 2009

Obrana unáhlených slibů

„Musíme mít radost vítězů bez únavy vojáků: seďme na kanapi a buďme tvrdí.“

Kapitola o slibech začíná těmi nejšílenějšími, jaké si člověk dovede vymyslit, např. slibem, že někdo spočítá listy na každém třetím stromě v Holandské ulici (na mapě je to spíš dvůr) nebo že každý čtvrtek doskáče do centra města po jedné noze. Samozřejmě, že tímto bláznivým nápadem se chce Chesterton obratně dostat k jádru pudla, tj. ke kritice moderní společnosti. Slova jednoho z mých nejoblíbenějších autorů dál nebudu ohýbat a nechám je zaznít, tak jak vzkvetla v Čulíkově překladu.

Ten, kdo činí slib, si dává sám se sebou schůzku za určitou dobu na určitém místě. Nebezpečí tkví v tom, že ji třeba sám nedodrží. A v moderní době tento strach z vlastního já, ze slabosti a proměnlivosti vlastního já nebezpečně vzrostl a je základem námitek vůči slibům jakéhokoli druhu. Moderní člověk by nikdy nepřísahal, že spočítá listy na každém třetím stromě v Holandské ulici; ne proto, že je to bláhové (dělá mnoho bláhovějších věcí), ale proto, že je hluboce přesvědčen, že než se dostane k třistasedmdesátému listu na prvním stromě, bude nadmíru unaven a bude si chtít zajít domů na čaj. Jinými slovy: bojíme se, že se stane, abych použil běžného, ale hlavně významného úsloví, jiným člověkem. A právě tato děsivá pohádka o člověku, který se neustále mění v někoho jiného, je duší dekadence.

Hrát věčně nějaké divadlo bez možnosti úniku do sebemenšího a sebešpinavějšího zákulisí, kde člověk smí být lidský, je nejhorší peklo, jaké si fantazie dovede představit. A to jsou podmínky dekadentů, estétů a zastánců volné lásky. Prožívat neustále nebezpečí, o nichž víme, že nás nemohou ohrozit, pronášet přísahy, o nichž víme, že nás nemohou vázat, čelit nepřátelům, o nichž víme, že nad námi nemohou zvítězit - to všechno je šklebící se tyranství dekadence, kterému se říká svoboda.

Odpor proti slibům dospěl v naší době dokonce až k odmítání slibu, který je typický pro manželství. Je velmi zábavné poslouchat odpůrce manželství, když mluví na toto téma. Zřejmě si myslí, že ideál stálosti je jho, které lidstvu tajemným způsobem vnutil ďábel, ačkoliv ve skutečnosti si toto jho kladou na sebe neustále milenci sami. Existuje výraz, který je úplně protikladným spojením dvou slov – „volná láska“ - jako by ten, kdo miluje, byl nebo mohl být někdy volný. V přirozené povaze lásky je zavazovat se a instituce manželství pouze prokázala normálnímu člověku čest tím, že ho vzala za slovo. Moderní mudrci nabízejí milencům s kyselým úsměvem maximální svobodu a totální nezodpovědnost; ale nerespektují je jako je respektovala Církev; nepíší jejich přísahu na nebesa jakožto záznam nejdůležitější životní chvíle. Dávají jim veškerou svobodu kromě svobody tu svobodu prodat, což je to jediné, co milující chce.

Ve vynikající hře Bernarda Shawa Záletník máme živý obraz této situace. Charteris je muž, který se ustavičně pokouší o volnou lásku, což je totéž, jako by chtěl být ženatým starým mládencem nebo bílým černochem. Chodí a hladově pátrá po nějakém obveselení, kterého však může dosáhnout, jen když bude mít odvahu přestat chodit a pátrat.

V parku

Kajetán má teď doma stísněné podmínky, a tak ho občas vezmeme ven. Už je to velkej kocour.



Není Clauss jako Klaus

Přišel mi od Mileny D. odkaz na 90minutovou ekonomickou přednášku. Při své vlastní maturitě jsem si vytáhl z občanské výchovy otázku peníze. Mluvil jsem tenkrát o historii peněz od vynálezu mincí ve staré Lydii až po přechod na korunovou měnu za Rakouska-Uherska. Navíc nezbyl čas, naštěstí! Nicméně nad penězi a jejich mocí a zneužitelností jsem se zamýšlel často. Nikdo o tom ale kolem nemluvil, a tak jsem si říkal, že když je tolik odborníků na finance, děje se všechno správně a nikdo se nemá proti čemu bouřit.

V roce 1863 přišel z Londýna do New Yorku dopis s tímto zněním: „Ta hrstka, která systém chápe, bude mít natolik zájem o jeho prospěch nebo bude natolik závislá na jeho milosti, že z jejich řad nikdy nevzdejde opozice. Velká masa lidí, mentálně neschopná pochopit, ponese pak svoje břímě bez reptání, možná dokonce netušíce, že je systém vůči jejich zájmům nepřátelský.“ Odesilatel? N M Rothschild & Sons.

Vždycky jsem se bránil pojištění, zvlášť tomu životnímu. Agentům jsem už na prahu sděloval, že jsem kripl a umřu brzo, takže bych se jim nevyplatil. Pak jsem podlehl - ale jen proto, že mě pojistila moje bývalá studentka a tedy z toho bude něco mít, a pak proto, že mám zbytečně moc peněz a chci je nechávat v koloběhu, aby se nějak dostaly k mým bližním. Od toho tady přece jsou. O tom, že z peněz reálně uvidím míň, než si spořím, jsem přesvědčenej od začátku. Nicméně přestává mě bavit zůstávat dál blbej, Verče snad ty peníze za to, že mě lapila, nevezmou a já si to zruším a dám do oběhu třeba tak, že to nahážu do klobouku žebrákům nebo si koupím knížku od Tomáše Sedláčka o ekonomii dobra a zla, protože o ní Honza Kraus napsal, že „jste-li žákem, který se nechce učit, ale přesto chce občas něco vědět, a trváte-li na tom, že se lze ledacos podstatného dozvědět poutavě a zajímavě, nikoli útrpným pročítáním odborných teorií, pak tato kniha je právě pro vás“.

Andreas Clauss mě přesvědčil, a dokonce mi ani nevadila ta němčina. Má ji takovou měkkou.

1. července 2009

Obrana šestákových krváků

Hodlám vás v nejbližší době zásobovat moudry pana Chestertona z knihy, kterou jsem až do soboty neznal. Vyšla česky jen v souboru s Ohromnými maličkostmi v roce 1976 v překladu Jana Čulíka. Jmenuje se Obrany a je, jak jinak, geniální.


O pesimistech se obvykle mluví jako o buřičích. Není to pravda. Předně proto, že trvalé buřičství vyžaduje jistou dávku dobré nálady, a za druhé, že se pesimismus dovolává slabších stránek člověka, následkem čehož pesimista provozuje právě tak znamenitou činnost jako hospodský. Skutečným buřičem je optimista, který obyčejně žije a umírá se zoufalou a sebevražednou snahou přesvědčit všechny ostatní lidi o tom, jak jsou dobří. Nejméně stokrát bylo dokázáno, že když chcete lidi skutečně rozzlobit a rozzuřit do nepříčetnosti, je nejlepší říct jim, že jsou všichni božími dětmi. Ježíš Kristus byl ukřižován, mějme na paměti, ne pro to, co říkal o Bohu, ale za to, že tvrdil, že člověk může ve třech dnech zbořit a znovu postavit Chrám. Všichni velcí revolucionáři od Izaiáše k Shelleymu byli optimisti. Nerozhořčovali se nad špatností tohoto světa, ale nad tím, jak pomalu si lidé uvědomují jeho dobré stránky. Ukamenovaný prorok není ani chvastoun ani kazisvět. Je to prostě zhrzený milenec. Trpí neopětovanou láskou k veškerenstvu.

První obrana je Obrana šestákových krváků. Krásně se v ní píše, že čím se pohrdá, tomu by se neměl věnovat čas – ale moderní doba se chová přesně opačně, neustále studuje a rozebírá věci určené k opovržení a sbírá k tomu důvody! Potom Chesterton se vrhá do srovnání vysoké literatury s brakem, filosofických a etických systémů s chlapeckými krváky a to je opravdu vrchol ostrovtipu.

„Zneškodnit hanebného zrádce mnoha tváří“ je možná z mravního hlediska trochu chabý cíl, ale rozhodně je lepší než v duchu mnoha moderních systémů (počínajíc Gabrielem D´Annunzio) takovým zrádcem být.

Připomnělo mi to, jak se Ivan Bílek jednou vrátil z filmu Hodiny o emocionálně rozedraných ženách několika generací se sebevražednými sklony a hodnocení shrnul do jedné věty: „Já mám radši filmy, kde rozhoduje poctivá rána mečem.“

30. června 2009

Brutus v Plasích



Na diskuzním foru města Kadaně jsem reagoval na článek ohledně návštěvnosti a výše vstupného na kadaňské kulturní akce. Když jsem odpověď psal, přál jsem si, abych někdy zažil pocit pořadatele, jenž má na svědomí každoroční letní koncerty Brutusu v Plasích. Když byl Brutus v Kadani, přišlo 75 lidí. Bylo to pěkně pod střechou, v teple, pět hodin v kuse a každý divák byl dotován asi 300,-Kč na vstupenku. V Plasích to bylo venku (za stejnou cenu v době krize) a ve zprávách hlásili bouřky s nebezpečnými průvodními jevy. Přišlo tisíc lidí, na pivo se čekalo půl minuty a ze všech zářila spokojenost, z diváků, protože nebylo nic, na co by si mohli stěžovat (i počasí vyšlo proti předpovědem na jedničku), kapela, protože měla tolik vděčných diváků (a tak neudělala ani jedinou přestávku), pořadatel, protože si mohl dovolit obstarat perfektní služby a pořád vydělal pěknou sumu. Ten pocit jsem ještě v Kadani nezažil, ale přesto se snažím nepodléhat skepsi.





Kapitán Šindelář

aneb s čím vším to Pavlík umí (všechno nejlepší;)






28. června 2009

Michael Jackson z Libočan


Na šest hodin se v sobotu 27.června staly Libočany světovou vesnicí číslo jedna. Obrázek libočasnkýho kostela vyfocenej z Věruščiný zahrady vidělo několik milionů návštěvníků titulní strany anglický wikipedie spolu s Michaelem Jacksonem, hrochem a plachetnicí, na který Joshua Slocum obeplul svět.



Věděli jste, že...

... Liebotschaner Beer, vyráběné některými americkými pivovary, bylo původně vařeno a pojmenováno po české vesnici Libočany (na obrázku)?