18. října 2009

Libuše v původním znění s titulky


V Klatovech jsem si koupil knížku s názvem Věčné Čechy. Je to výbor z německých básníků píšících o naší zemi a jejích dějinách vydaný v říjnu 1939, tedy těsně po Mnichovu. Hans Sachs, Goethe, Schiller, Leibnitz, Herder a spousta dalších. Stačil jsem přelouskat první, ale zato nejdelší kapitolu s názvem Staré pověsti české. Naše mytologie měla v literatuře svého velkého souseda značný ohlas.

Dneska o Libuši točí Američani, ale když jsem si přečetl pár recenzí (třeba tuhle) a hlavně komentáře diváků, bude to asi opravdu pěkná sračka. Naštěstí skončí v žumpě filmových dějin a časem si na něj nikdo ani nevzpomene.

Vrátím se tedy radši k Libuši od Grillparzera. V původním znění je celá na webu, v knížce je přeložena jen část o Libušině proroctví a smrti. To proroctví vyjadřuje tuším takovou tu prapůvodně snad Lessingovu teorii dějin, kdy hegemonie bude po Libuši patřit postupně románským národům (Italové, Španělé), pak germánským (Němci, Britové) a pak slovanským. Ve chvíli, kdy byl český překlad vydán, patřila zrovna moc v Evropě Němcům (a na světě Anglosasům), a tak je docela příhodné ocitovat kus překladu o tomto hegemonovi a pak hned o nás:

Ba, i ten lid tam za pomezním hvozdem,
lid modrooký v míze syrové,
jenž v pokroku jen snadno sílu ztrácí,
slep, jedná-li, a nečinný, když dumá,
i jej pak slunce světa ozáří,
i zastkvěje se, dědic všech, co byli.
Pak na vás dojde, vás a bratry vaše,
posledním vzmachem vzplá pak zmdlelý svět.
Kdo dlouho sloužili, pak vládci budou,
do šíře, do dálek, ne však do hlubin;
to síla, vzdalujíc se od původu,
uvadá jsouc jen silou půjčenou.

Docela se mu to povedlo, Grillparzerovi: slep jedná-li, nečinný, když dumá, nebo do šíře do dálek, ne však do hlubin, jak výstižná proroctví!

Tohle je taky docela pěkný úder:

Už povolují všechna dávná pouta,
chce bezměrnost, co blahou mělo mez,
ba, sami bohové se šíří, rostou,
a směšují se v bohu jediném;
a láskou obecnou jej přezvete.
Však rozptýlíš-li lásku ve vesmír,
jen málo zbude tvoru nejbližšímu
a cele prsou zbude nenávist.
Máť láska ráda blízkost přilnavou,
a všechny v lásce mít, to ne už cit;
co citem míníš, myšlenka je pouhá,
a myšlenka ti zchudne na slovo.
A proto slovo budeš nenávidět…

Dodávám, že Grillparzer napsal Libuši v roce 1847.

A dnešní literární vsuvku uzavřu přáním od známého norimberského ševce a pěvce, který napsal 208 komedií a tragedií, 1700 veršovaných povídek a 4200 básní, jednou z nich byla i báseň Původ české země a království. Končí těmito slovy:

To království ať milost boží
v cti zachovává a stále množí.
Ať v paměti vždy drží tak se,
je vroucí přání Hanse Sachse.

Překlad pořídili Karel Babor (Grillparzer) a Antonín Hartl (Sachs).

Žádné komentáře: