16. července 2009

Řezno II. aneb sv. Jimram



Obešel jsem si katedrálu kolem dokola a vydal se znovu hnán tajemným smyslem na sever, soudě podle orientace kostelů. Přišel jsem na náměstí s novým renesančním farním kostelem, který vznikl na místě synagogy po totálním pogromu na místní židovské obyvatelstvo. Prý jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst ve středověké Evropě. Po přechodu města k luteránství pak hlavní protestantský chrám.


Pokračoval jsem na sever a došel až k téhle zvláštní zdi.


Klášterní bazilika sv. Jimrama, která se skrývá za ní, je nádhernou ukázkou rokokového interiéru, jehož jedinou obdobu jsem viděl v mnichovském Asamkirche. A až teď jsem se dočetl, že přestavbu kostela mají na svědomí právě bratři Asamové.




Vždycky se ptám, proč jsou v Čechách mnohé kostely zavřené nebo za mříží. Bojíme se vykradení? Zběsilých hord turistů neznabohů? Nebo čeho? Jimram byl otevřený, zpočátku jsem v něm by s několika živáčky, pak asi deset minut úplně sám. Je to zážitek, umělecký i duchovní. Kéž by se otevřely všechny kostely světa. Před hříchem to nikoho nezachrání, ale daleko víc lidí se zamyslí byť třeba jen nad svou tělesnou schránkou, když ne nad svou duší. Kromě Jimrama jsou v kostele pohřbeni např. sv. Wolfgang, královna Emma nebo Ludvík Dítě.



Věž kostela je oddělená, což je široko daleko řídký případ.


Žádné komentáře: