Před 117 lety se v Portsmouth narodil Richard Aldington, jehož jednu básničku jsem tu letos v lednu uplně náhodou přeložil. A zapomněl jsem na něj.
Když jsme byli s Pavlíkem v Plzni v antikvariátě, zašel jsem také do oddělení literatury v angličtině, která tu je asi ve čtyřech přihrádkách. Šel jsem titul po titulu a nic zajímavého jsem nenacházel. Všichni už měli vybráno, a tak jsem zdržoval. Přesto jsem došel až k poslední malinké knížce a když jsem ji otevřel, stálo tam:
Že jde o první vydání, jsem zjistil až doma, ale už v antíku jsem našel lístek, adresovaný Jaroslavu Frankovi (používal pseudonym Skalický) a (teď se vy zasvěcení podržte!) psaný samotným Josefem Florianem ze Staré říše (shoda iniciál mě zpočátku zmátla a myslel jsem si, že si autor napsal sám sobě:). A to všechno za 60,-Kč. Text toho lístku mě trochu nakopnul tím směrem, který jsem tu už jednou naznačil.
Celá Aldingtonova sbírka je dostupná na internetu, ale daleko líp se překládá z originálu prvního vydání se slovníkem Jana Váni vydaným v Třebíči v r. 1927. Prolog (originál zde) k celé sbírce z května 1917 věnuji Věrušce.
Z nitra vřavy a vášně,
z nesmiřitelného boje,
z moře úsilí až do krajnosti
přináším trochu zklidnění,
špetku vnuknutí od neměnných bohů,
pár řeckých gest.
Každý den cítím větší neklid,
vidím, jak mi ta přísná křivka prchá,
hledím bezmocně na tisíc mystérií
a přitom zůstávám němý.
1 komentář:
tomu říkám úlovek!!!
Okomentovat