Za prvé. Je to připomínka lživého odkazu. Nebyla žádná manifestace žen v roce 1857, a to, že byla v New Yorku a byla brutálně rozehnána, to je poměrně průhledná socialistická propaganda 50. let 20. století. Námitka, že je jedno, zda byla nějaká manifestace nebo ne, když se ženy měly fakt špatně, je sice opodstatněná, ale špatně se mělo víc lidí než ženy. A efekt na tento problém má MDŽ asi jako jednou za rok vyvěšování tibetské vlajky. Všichni, kdo ten problém nemají (v našem případě muži a lidé mimo Tibet) mají za odměnu pocit, že pro jeho vyřešení udělali svoje maximum.
Za druhé. MDŽ je symbolem poroby. Poroby žen, protože ten svátek jim všude schvalují shromáždění mužů – jako to valné v OSN v Mezinárodním roce žen 1975. A poroby člověka vůči ideji komunismu a socialismu. Kdo by si nepamatoval to masové opičení se po Sovětském svazu.
V Arménii jeho oslavy zrušili a zavedli do kalendáře svátek krásy a mateřskosti. Oč oslav hodnější je ženská krása (nejen ta fyzická) a mateřskost než ženské svaly a platební pásky!
Ze sobotních novin, které jsem si koupil na cestu do Plzně, mi bylo trošku šoufl.
Za druhé. MDŽ je symbolem poroby. Poroby žen, protože ten svátek jim všude schvalují shromáždění mužů – jako to valné v OSN v Mezinárodním roce žen 1975. A poroby člověka vůči ideji komunismu a socialismu. Kdo by si nepamatoval to masové opičení se po Sovětském svazu.
V Arménii jeho oslavy zrušili a zavedli do kalendáře svátek krásy a mateřskosti. Oč oslav hodnější je ženská krása (nejen ta fyzická) a mateřskost než ženské svaly a platební pásky!
Ze sobotních novin, které jsem si koupil na cestu do Plzně, mi bylo trošku šoufl.
Žádné komentáře:
Okomentovat