Přišla mi Otázka viny Karla Jasperse. Poslal mi ji Martin z Písku a já mu ještě i tudy děkuju. Začetl jsem se už cestou z pošty. Stačilo prvních třicet stran, aby mě inspirovaly k zamyšlení nad vinou na blogu KZK. Jaspers v knize samozřejmě hodnotí kolektivní vinu na příkladu Němců po válce, ale aplikovat se to dá opravdu všeobecně a dost často se člověk musí chytit za nos.
Kriminální vina je celkem jasná, politická je vlastně ta kolektivní. Ale nejzajímavější jsou dvě zbylé kategorie viny. Vina morální a metafyzická. To jsou totiž na rozdíl od těch prvních dvou, které na nás klade okolí, viny, s nimiž se srovnáváme vnitřně. A to, co je vyjmenováno jako morální vina Němců po válce, to by si měl přečíst každý, kdo žil za komunismu, tedy i já. Shrnul jsem je i pro vás starší z mých čtenářů, i když zajímat by to mohlo i ty mladé:
a) Život v masce – projevy jako hitlerovský pozdrav, účast na shromážděních a mnoho jiného, co vzbuzovalo zdání, že jsme s nimi – kdo z nás v Německu se někdy takto neprovinil?
b) Falešné svědomí – když byl člověk zpočátku veden poctivým svědomím a dobrou vůlí, musí být zklamání – včetně zklamání sebou – o to silnější
c) Polovičatost a vnitřní připodobnění
Tato argumentace: je na tom přece i něco dobrého – tato ochota k domněle spravedlivému uznání – byla u nás rozšířena. Jen radikální buď-nebo mohlo být pravdivé. Poznávám-li, že princip je zlý, pak je všechno špatné a zdánlivě dobré důsledky nejsou samy tím, čím se zdají být. Protože tato scestná objektivita byla ochotna uznávat to, co bylo na nacionálním socialismu domněle dobré, odcizovali se vzájemně i přátelé až dosud si blízcí, nebylo již možné s lidmi otevřeně hovořit.
Tentýž člověk, který nedávno litoval, že za starou svobodu a proti bezpráví již nevystupuje žádný mučedník a neobětuje se, byl s to velebit jako velikou zásluhu, že byla zrušena nezaměstnanost (což umožnilo zbrojení a podvodné finanční hospodářství), uvítat v roce 1938 přivtělení Rakouska jako naplnění starého ideálu říšské jednoty, pochybovat v roce 1940 o neutralitě Holandska a ospravedlňovat Hitlerův útok a především: těšit se z vítězství.
d) Sebeklam – nyní musíme být s nimi, abychom zevnitř obrátili věc k dobrému
e) Aktivní a pasivní podíl – pasivita ví, že je morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoli možné aktivity k ochraně ohrožených, k ulehčení bezpráví, k odpírání zlu
f) Souputnictví – aby neztratili své postavení, aby nezničili své šance, stávali se lidé členy strany a konali jiné činy nominální příslušnosti – Nikdo pro to nenajde naprostou omluvu, zvláště připomene-li se, že bylo mnoho Němců, kteří k takovému přizpůsobení nepřikročili a vzali na sebe skutečně všechny nevýhody.
Kriminální vina je celkem jasná, politická je vlastně ta kolektivní. Ale nejzajímavější jsou dvě zbylé kategorie viny. Vina morální a metafyzická. To jsou totiž na rozdíl od těch prvních dvou, které na nás klade okolí, viny, s nimiž se srovnáváme vnitřně. A to, co je vyjmenováno jako morální vina Němců po válce, to by si měl přečíst každý, kdo žil za komunismu, tedy i já. Shrnul jsem je i pro vás starší z mých čtenářů, i když zajímat by to mohlo i ty mladé:
a) Život v masce – projevy jako hitlerovský pozdrav, účast na shromážděních a mnoho jiného, co vzbuzovalo zdání, že jsme s nimi – kdo z nás v Německu se někdy takto neprovinil?
b) Falešné svědomí – když byl člověk zpočátku veden poctivým svědomím a dobrou vůlí, musí být zklamání – včetně zklamání sebou – o to silnější
c) Polovičatost a vnitřní připodobnění
Tato argumentace: je na tom přece i něco dobrého – tato ochota k domněle spravedlivému uznání – byla u nás rozšířena. Jen radikální buď-nebo mohlo být pravdivé. Poznávám-li, že princip je zlý, pak je všechno špatné a zdánlivě dobré důsledky nejsou samy tím, čím se zdají být. Protože tato scestná objektivita byla ochotna uznávat to, co bylo na nacionálním socialismu domněle dobré, odcizovali se vzájemně i přátelé až dosud si blízcí, nebylo již možné s lidmi otevřeně hovořit.
Tentýž člověk, který nedávno litoval, že za starou svobodu a proti bezpráví již nevystupuje žádný mučedník a neobětuje se, byl s to velebit jako velikou zásluhu, že byla zrušena nezaměstnanost (což umožnilo zbrojení a podvodné finanční hospodářství), uvítat v roce 1938 přivtělení Rakouska jako naplnění starého ideálu říšské jednoty, pochybovat v roce 1940 o neutralitě Holandska a ospravedlňovat Hitlerův útok a především: těšit se z vítězství.
d) Sebeklam – nyní musíme být s nimi, abychom zevnitř obrátili věc k dobrému
e) Aktivní a pasivní podíl – pasivita ví, že je morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoli možné aktivity k ochraně ohrožených, k ulehčení bezpráví, k odpírání zlu
f) Souputnictví – aby neztratili své postavení, aby nezničili své šance, stávali se lidé členy strany a konali jiné činy nominální příslušnosti – Nikdo pro to nenajde naprostou omluvu, zvláště připomene-li se, že bylo mnoho Němců, kteří k takovému přizpůsobení nepřikročili a vzali na sebe skutečně všechny nevýhody.
Žádné komentáře:
Okomentovat