14. ledna 2009

Fantasmagorie



Při 111. výročí smrti mýho oblíbenýho dětskýho autora nemůžu odolat a musím zavzpomínat na výlet do Christ Church v Oxfordu.


Dal jsem se tam do řeči s panem průvodcem a on mi ukázal možný inspirační prvky pro Alenku v říši divů - v tý jídelně z Harryho Pottera...


kde visí obraz autora...


...a skví se okno s Alenkou a jejím stvořitelem,...


ale při bližším pohledu i s mnoha postavami z Alenky...


... je totiž dokonce možný najít i onu pověstnou králičí díru! Říká se tak točitýmu schodišti za tajnejma dveřma, kterejma chodil Carroll s malou Alenkou z oběda!

Na týhle vitráži v kolejní katedrále (sic!) je samozřejmě zavraždění Tomáše Becketta, ale já jsem tu fotku dělal kvůli tý postavičce vlevo nahoře.


Pokoušel jsem se o překlad Carrollovy Fantasmagorie, ale jsem nakonec spokojenej jen s několika slokama, takže to nestojí ani za publikování. Překládat čistou epiku už nebudu. Posuďte sami (originál zde):

ZPĚV I - Schůůůzka

O půl desáté, jedné noci v zimě
znavený a zmrzlý až do morku kosti
přišel jsem domů, pozdě ku hostině,
lehká večeře při doutníku a víně
však zasloužila si mé plné pozornosti.

Něco podivného bloudilo po místnosti,
jakási věc, huňatá a bílá.
Přičítal jsem to svojí ospalosti
a hádal, že snad služka z nedbalosti
prachovku na zem upustila.

Však náhle začala se ta věc
klepat a hlasitě pokašlávat,
načež jsem řekl: „Utište se přec,
v mém domě jako cizinec
noční klid měl byste zachovávat.

„Chytil jsem asi rýbu,“ pravil tichý hlas
„tam venku, když jsem přistával.“
Promnul jsem si oči a, ký ďas,
maličký skřítek se celý třás’,
jak tam tak v rohu postával.

Když uviděl můj pohled, z uleknutí
se pod mou židli přikrčil.
„Vylez ven, vždyť tam není k hnutí,“
volal jsem, „no tak, pomůžu ti!
Že bys tak strašně plachý byl?“

„Co tady hledáš?“ křikl jsem
a on se skrčil ještě víc.
„Rád bych,“ děl, „mluvil pravdu jen,
však když jsi takhle rozčilen,
neuvěříš mi stejně nic.

A co se týče toho, že mám strach,
pak dovol k tomu poznamenat mi,
že pokud zvážíš ten strach na vahách,
tak bázeň duchů je pouhopouhý prach
proti tomu, jak se lidé bojí tmy.“

„Žádná výmluva nemůže zahalit
skutečnost, že zbabělý jsi tvor,
protože duch si vybírá, kdy za člověkem jít,
kdežto člověk nemůže si nikdy dovolit
odmítnout s vámi rozhovor.“

Na to mi řekl: „Víte, strach
a hlavně úlek, to jsou přeci
přirozené pudy, jež bijí na poplach.
Ale teď, když jste vztek ze sebe splách’,
rád bych přistoupil rovnou k věci.

Domy, jestli dovolíte, se jaksi rozdělují
nejen podle pater a metrů čtverečních,
ale též podle počtu duchů, které ubytují
– zvláštní poplatky se za ně neúčtují,
patří k domu jako k zimní střeše sníh.

Tohle je „jedno-duchý“ dům a snad
ještě si vybavíte, jak se říká,
Vaši panenskou noc, kdy se k vám vkrad
do pokoje Přelud, a udělal, co zvlád',
aby přivítal nového nájemníka.

Žádné komentáře: