15. prosince 2008

Málem jsem porazil velmistra


Už mám na svém kontě přes padesát online šachových partií. Tu padesátou jsem hrál s člověkem z kolébky této hry, tedy z Indie. Bylo mu šedesát let a měl o devadesát víc bodů v Elo hodnocení. A porazil jsem ho. Jinak ale lavíruju kolem 1420 bodů a svůj osobní rekord 1452 ne a ne pokořit. Včera jsem sebral o dost silnějšímu Uruguayci dámu a představte si, že mě stejně udolal. Ve čtvrtek jsem podlehl v klubu svému soupeři, i když jsem dlouho držel krok. O to víc jsem se těšil na neděli, jelikož jsem měl narozeniny a hráli jsme doma s Údlicema a áčko s Litoměřicema (vyhráli 7:1! a jsou na druhym místě). Poprvé jsem taky v našem klubu viděl něžný pohlaví, hostující kláštereckou Helenku Grussovou, která má Elo skoro 1900. Bojim, bojim!


Údličtí se dostavili ve čtyřech a já jako jediná oficiální nula, hrající tedy na páté šachovnici, jsem kontumačně zvítězil. Díky tomuto mému „vítězství“ jsme poprvé jako družstvo jinak remízové kolo vyhráli a to předposlední místo máme zaslouženěji. K mým narozeninám dostal klub aspoň povedená trička, ale protože je to sport pro chlapy, musím nechat přidělat pár XXXL velikostí.


Čtu teď krásnou knížku od Marka Twaina Yankee na dvoře krále Artuše. Kdo četl pana Broučka v 15. století, tak tohle je námětově velmi podobné. Chtěl jsem docela i nařknout Svatopluka Čecha s opsání námětu, ale představte si, že on Broučka napsal o rok dříve (1888) než Twain svůj příběh (1889). Že by se Clemens na Mississippi tak nudil, že se naučil i česky?

O tom, že byl Twain předchůdcem patafyziků a absurdních dramatiků a zároveň čestným pokračovatelem Cervantese, vás jistě nenechá na pochybách tato dvojstránka.


Hned po jejím přečetní mi došlo, že jsem onehdy téměř porazil velmistra. Jen o vlásek mi ušlo vítězství. Jedinou příčinou, proč jsem tenkrát nevyhrál, bylo, že mě pan Štoček rozdrtil jako Klapzubáci Barcelonu.

Žádné komentáře: