Nějak nestíhám, už ani jíst, natož číst. Večer stihnu jen pár řádků. A aby na pár řádcích bylo něco moudra, to se jen tak nestává. U Josefa Čapka se to děje i na řádku jednom. Z Brna jsem si přivezl jeho Psáno do mraků a vybírám tři zápisy:
Potřebuji, velmi potřebuji aspoň měsíc naprostého odpočinku. A budu ho míti! – Ale proč vůbec musíme tolik pracovati – proč je náš život vůbec takový, že tak nutně občas potřebujeme odpočinku?
Životní praktika. Udělati si život co nejlacinější, sama sebe prodávati co nejdráže. – V podstatě zlodějský kšeft.
A dost. Život se nepíše: žije se.
Potřebuji, velmi potřebuji aspoň měsíc naprostého odpočinku. A budu ho míti! – Ale proč vůbec musíme tolik pracovati – proč je náš život vůbec takový, že tak nutně občas potřebujeme odpočinku?
Životní praktika. Udělati si život co nejlacinější, sama sebe prodávati co nejdráže. – V podstatě zlodějský kšeft.
A dost. Život se nepíše: žije se.
Žádné komentáře:
Okomentovat