30. listopadu 2008

První adventní vyznání


Vždycky když začne Advent, mám takovou zvláštní náladu. Než jsem se nechal pokřtít, bylo to vždycky období napětí. Čítával jsem takový novodobý vydání Novýho zákona a přemejšlel, co mě na tom všem přitahuje. Po čase jsem zjistil, že když jsem byl malej kluk, tak jsem věřil na Ježíška, pak jsem věřit přestal, protože ta představa byla absurdní, a pak jsem na něj zase věřit začal, protože ta představa byla absurdní. Credo quia absurdum. Tertullian to ve skutečnosti řekl ještě líp: Credibile est, quia ineptum est. Je to uvěřitelný, protože je to nejapný.


Pak jsem se nechal pokřtít. Stal se ze mě didus ineptus, druh odsouzenej k vyhynutí. Pěkně katolicky si to hynu, ale během Adventu mě pořád tak nějak přepadává křesťanská radost. Nepřeju nikomu jen veselý Vánoce. Veselí je juchání, od latinskýho vesco, vescor – něco si užít, jíst, žrát (pravda, když se řekne Krista žeru, je to dost nejapná, ale taky čistá eucharistická pravda). Mám radši přání radostnejch Vánoc, jako se to přálo na starejch pohlednicích, protože radost je stav, radovat se můžu i uvnitř, radost je od slova rád, mít rád a být rád. Mám rád Ježíška a (přesto) jsem rád na světě. Užijte si radostný Vánoce.

Žádné komentáře: