5. října 2008

Na okamžik se sv. Františkem


Včera bylo Františka. Svatého Františka, mého patrona. Taky mu maminka dala jméno Jan. Totiž Giovanni. Mám štěstí, že se můj kmotr jmenoval Fero. Přišla mi před týdnem ze Slovenska knížka od G.K. Chestertona Svätý František z Assisi. Včera jsem si ji četl v Plzni cestou na mši a vlastně i při mši u sv. Bartoloměje. P. Emil Soukup, který byl vysvěcen na kněze v litoměřické katedrále sv. Štěpána, četl čtení z Matouše, které připadlo na Františkovu sobotu: „Mé jho netlačí a břemeno netíží.“ Podstatnější sdělení ale pro mě bylo, že Pánbůh ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil je maličkým. Maličkým jako byl František.

Peniaze a postavenie nenávidel z dvoch dôvodov, a to z extravagancie, ako aj z dobromyseľnosti až prostomyseľnosti (ako mladý človek, ktorý nemá snahu pochopiť, a do konca svojho života ani nepochopil, čo vlastne majú peniaze znamenať).
G.K. Chesterton, Svätý František z Assisi

Šel jsem pak do antikvariátu (když jsem se předtím svezl po psím exkrementu na mokrý trávník, a rozhlížeje se, zda se mi někdo od srdce nesměje, zklamán, že ne, zasmál jsem se sám sobě jako už dlouho ne). Nakoupil si neuvěřitelné kvantum moudré literatury.

Sv. Antonín byl zralý pro evoluční teorii, když kázal rybám, a stejně sv. František, když nazýval ptáky svými bratříčky. Poněvadž jsme si ve své ješitnosti a ve svém omezeném šosáctví představovali, že božství jest podobně jako pozemská královská hodnost nejvyšším třídním důstojenstvím a nikoli základem, na němž spočívá rovnost, žádali jsme si od Boha, aby nám dal zvláštní výsady a postavil nás daleko stranou a vysoko nad ostatní své tvory. Evoluce nás vyvedla z této domýšlivosti; a ač i nyní dovedeme zabíti blechu bez sebe menších výčitek svědomí, jsme si nicméně dobře vědomi, že v ní zabíjíme svého blízkého příbuzného. Zajisté že to pohoršuje blechu, když právě ten tvor, jehož stvořila všemohoucí nebeská Blecha výslovně pro potravu blechám, ničí skákavého pána tvorstva ostrým nehtem svého ohromného palce; ale žádná blecha na světě nebude tak bláhová, aby hlásala, že člověk niče blechy vede si podle zákonů přírodního výběru, jenž jednou učiní blechu tak mrštnou, že ji žádný člověk nebude moci chytiti, a tak houževnatou, že jí prášek na hmyz neublíží více než strychnin slonu.
G.B. Shaw, Předmluva ke hře Zpět k Methusalemovi

Skeptického Kierkegaarda si nechám na jindy, ovšem v souvislosti s prvním i druhým citátem si nenechám ujít aspoň jeden jeho jedovatý (a do jisté míry stále platný) výrok:

…(máme) víc křesťanů než je sleďů, když táhnou, křesťanů na miliony, a tím a také mocí peněz jsme nejvyšší mocností, kterou kdy svět viděl.
Søren Kierkegaard, Okamžik

O nás tady v litoměřické diecézi se to naštěstí už říct nedá. Večer mi přišla esemeska, že máme nového biskupa. Je jím Mons. Jan Baxant. Další Jan. Kněžská svěcení přijal v roce 1973 od kardinála Františka Tomáška. Snad mu zvolení na den sv. Františka přinese požehnaný episkopát. Co jsem od něj slyšel, mě potěšilo.

Žádné komentáře: