18. října 2008

Močení proti větru

S kůží jsem vždycky chodil rád na trh
i když mi leckdo ji pořádně natrh´.

Nemám rád komentáře komentářů, je to jako pít moč. Ale jako existuje urinoterapie, existuje ve mně potřeba léčit si mindrák neustálým kecáním o tom, co už jiní tolikrát okecali. Takže i ke komentářům k včerejšímu mému vstupu na Neviditelném psu něco vypustím z huby, zkusím to ale stručněji než v tomhle plytkym úvodu.

K tomu podstatnějšímu: jak mi onehdy řekl Ernest Hemingway, když na někoho ukazuješ, tři tvoje vlastní prsty ukazujou na tebe!

K tomu méně podstatnému: čtenáři mě nachytali, že neumím německy. To je pravda, ale v mojí teorii překladu to lze. Básničku jsem si přečetl, přeložil se slovníkem a pak už jsem veršoval sám. Je to moje představa o duši Güntera Grasse a totality zároveň. Vůbec to není to, co tím autor chtěl říct, ale co tím chci já říct o autorovi a jeho době. Více si přijďte poslechnout 28. listopadu do Chomutova na Večer poezie, kde budu pár svých i přeložených básní číst a taky mluvit o tom, jak to překládání vnímám.

Stručněji to nebylo, ale snad jsem to zbytečně neprotahoval.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

OK, nebylo by pak ale lepší mluvit o jakémsi přebásnění, variaci, inspiraci nebo něčem podobném, než o překladu? Překlad má určitá pravidla, je jich hodně, také se dají variovat, ale ne donekonečna. Tvořím-li už vlastní text s aluzí na něco/někoho jiného, nenazývala bych to překladem.

J-Lo řekl(a)...

Ano, slovo přebásnění je nejkrásnější a přimlouvám se za něj... i když u mnohých přebásnění píšu spíš jen o inspiraci... asi jsem si pyšně myslel, že jsem u Güntera Grasse narazil hřebíček na hlavičku a nebyl jsem tak daleko od smyslu té původní, ale je to opravdu jen pýcha, tedy děkuji za shovívavost...