24. července 2008

Rebeka, která třískala dveřmi a jak bídně zhynula

Kubovi k svátku (Kubo, je to překlad, takže podobnost té Rebeky s tvojí sestřičkou je čistě náhodná, originál najdeš zde, s obrázkama tady, anglicky už něco umíš, se zbytkem ti pomůže mamča; jinak ti ještě prozradím autora, je jím ve Francii narozenej Angličan Hilaire Belloc a tuhle básničku napsal před více než sto lety)

Není to hezké, dítě, věř mi
když malé děvče mlátí dveřmi.
Když přejdeš sedmery řeky a hory
dojdeš až do čtvrti Plzeň Bory
a tam se vypráví o jedné dceři,
jež měla moc ráda mlácení dveří.

Třískala s nimi, kde jen mohla
každý se třásl, když se pohla,
a nejvíc ze všech maminka.
Všichni jí říkali Bibinka,
nebyla zlá, spíš zdivočelá.
Když třískla dveřmi, zem se chvěla.

Jednou vší silou dveřmi práskla,
polička nad nimi v půli praskla
a z té poličky spadla bysta
prudce a přímo na ta místa,
kde měla Bibinka zrovna hlavu –
sesunula se na podlahu.

Kněz kázal nad hrobem o dívčích ctnostech,
o krásách života a o radostech,
promluvil také o neřesti
která se mezi dětmi pěstí,
a nakonec o tom, jak končí tací,
co třískají dveřmi pro legraci.

Všechny děti, zblízka, zdáli,
napjatě kněze poslouchaly
a jak tak nad tou rakví stály,
upsaly by se krví svou:
– co jen se dveřmi natřískaly –
Ode dneška si netřísknou!


Varovné příběhy pro děti
, 1907

Žádné komentáře: