(trošku jsem se nechal unést maminkou, tak navážu na to převětlování duší; na konci se mi to trochu nerýmuje, ale bez chyby je jenom Alláh, tak tuhle malou vadu určitě přehlídneš)
„Aničko, čím jsi předtím byla,
než jsi se v Peti převtělila?“
„Byla jsem vajíčkem v mamince,
pak čapím nákladem v peřince
a nakonec dárkem tomu světu,
pro který teď jsem v plném květu.
Už se mě neptej na hlouposti,
za chvíli čekám vzácné hosty,
strýčky, tety, dědy, babičky,
a ty mi píšeš hloupé básničky.“
„Máš pravdu, já hloupnu věkem
a ty jsi hezčí s každým dekem.
Přeju ti tedy k tvému svátku
naději, víru a hlavně lásku.“
1 komentář:
Andulce se básnička určitě líbila, protože při jejím předčítání spokojeně usnula :o))
Okomentovat