24. června 2008

Hrob pro mé srdce

Litoměřická katedrála sv. Štěpána stojí na srdcích svých biskupů. V jednom každém z několika masivních sloupů, které nesou její vysokou klenbu, je srdce jednoho z nich. Aspoň nám to tak před lety říkal letos zesnulý kancléř, historik a archivář Biskupství litoměřického dr. Macek. Tuhle tradici zřejmě začal biskup Vincenc Eduard Milde na začátku 19. století. Od té doby, když do katedrály vejdu, zmocní se mě zvláštní pocit. Je to zvláštní, pro někoho snad bizarní až morbidní gesto, ale mně se od té doby líbí.

Frederyk Chopin nechal své tělo shnít ve Francii, své druhé vlasti, ale srdce si nechal naložit do lihu a převézt do rodného Polska. Tam jsou na to zvláště hrdí, na místě, kde je ve varšavském kostele sv. Kříže pohřbeno, je deska s nápisem: „Kde je poklad tvůj, tam je srdce tvé.“ To srdce chtějí teď po šedesáti letech vyndat a prozkoumat, aby zjistili, na co Chopin vlastně zemřel. Proto se mi někdy věda zažírá. Kvůli informaci, která je asi tak stejně důležitá, jako kolik Chopin vážil, když se narodil, se ruší klid jeho ostatků. Ale lidi to vědět chtějí, každá esemeska s novorozencem, co mi kdy došla, byla doprovozena vahou a mírou miminka. A minulý týden mi přišel dopis s červeným pruhem a v něm byl výsledek tátovy pitvy. Patří to k životu, ale já bych se bez těch informací klidně obešel.

Až ze spánku se jednou neprobudím
a srdce zastaví se jako hodiny,
vyrvi mi ho prosím, lásko, z hrudi
a ulož si ho do své vagíny.

Žádné komentáře: