Pamatuju si, že jsem seděl v jakési komisi, která rozhodovala o tom, zda nacpat do zruinovaného lounského Fučíkova divadla několik desítek milionů a zrekonstruovat ho na Vrchlického divadlo. Mezi návrhy padaly i takové, že by to spravilo pár milionů na dynamit a odvoz sutin na skládku. Nebyl jsem z těch, kdo by měl pevný názor, natož nějakou moc ho prosadit. Ale zvedal jsem ruku pro obnovu, čistě proto, že jsem od první chvíle, co jsem v Plzni stanul na podiu, dýchal pro divadlo.
Letošní vystoupení divadla Navenek v Lounech bylo už druhou příležitostí a přiznám se, že nás na přehlídku amatérských divadel hlásím hlavně proto, že jsem v Lounech začínal a cítím tam ještě své divadelní kořeny (i když samozřejmě úplný začátek byl v Plzni u Hančeho). Tehdy jsme v mém rodném městě měli šanci jen v „loutkáči“ a dostat se do „Vrchličáku“ byl kondicionál nesplnitelný. Ale teď, když je Lábus ředitelem a divadlo jede jako promazaná mašina, tak mě to, že si tam můžeme zahrát, i když jsme čistokrevný venek mezi divadly, která přijela opravdu soutěžit, těší ještě víc. Ve studentském Zrcadlení lounského divadlení (na úplném konci) jsem se dočetl (tedy přesněji řečeno, upozornil mě pan Skotek, já bych se sám asi tak daleko neprokousal), že mezi diváky jsme nedopadli nejhůř, zřejmě proto, že jsem ještě po těch osmi letech tak trochu místní (nějakým kvalitám to samozřejmě na vrub nekladu).
Žádné komentáře:
Okomentovat