Zítra je to 89 let od násilných událostí v pohraničí, jejichž nejtragičtější průběh se odehrál v Kadani. Schůze na Střelnici a před ní se podle jednoho hlášení účastnilo asi 5.000 osob. Krvavá dohra kadaňské demonstrace spolu se 70. výročím Mnichova přivede do našeho města tenhle týden filmaře. V dubnu zase přijedou bývalí němečtí občané Kadaně, aby zde jednali o smíření. Mám u toho být. Ale já se smiřovat nepotřebuju, Němci mi nic neudělali a já jim taky ne, a jako historik mohu jen říct, že je pravda, že jsme si mnohokrát ublížili, jak tomu ostatně u sousedních národů z jiných etnických rodin bývalo středověkým i novověkým zvykem, ale co dál? Chtějí se symboly, ale není snad jediným myslitelným symbolem, že se nyní někdejší obyvatelé našeho města v něm mohou projít a zavzpomínat? Ano, může jim být líto, že jsme k hrobům jejich předků neměli patřičnou úctu (snad je utěší, že ji nemáme ani k hrobům svých předků), že se tu mluví už jen česky, i když před 100 lety tomu bylo právě naopak, ale lítost nad změnami k stáří patří. Mnohem víc si nicméně cením stáří, v němž nad lítostí převáží velkorysost. Jsem tedy zvědav, o kterou z těchto vlastností se bude jednat v dubnu, a taky jaké bude poselství filmového štábu ARD vedeného českým emigrantem z roku 1968.
Paplí je matka...
před 5 lety
1 komentář:
Smíření je opravdu trochu zvláštní slovo... Němců jezdí do Kadaně dost a myslím si, že většina z nich o nějaké události roku 1919 nemá ani tušení. A i kdyby měli, tak přijedou stejně. Co se stalo, stalo se, nebylo to jen v Kadani, ale abychom si teď podávali ruce navzájem, plácali se po zádech a říkali si, že teď už to bude mezi náma jenom dobrý, to je přeci hovadina.
Pochopím, že tu chtějí natočit dokument, proč ne, událost je to nesmírně zajímavá, ale takové to šaškování okolo, aby celý film mohl končit rukypodáním pana starosty s ... vlastně kým? Zástupcem Němců? To už je zbytečné, ne?
Okomentovat