V úterý 26. února od 19hod. zazní na Střelnici
Z korespondence Antonína Dvořáka bude číst Jan Šťastný. Když jsem se do ní sám začetl, našel jsem tam námět k aktuálnímu zamyšlení. V poznámkách k Dvořákovým dopisům je i závěr referátu V.J.Novotného z Týdeníku Zlatá Praha o provedení Stabat mater na koncertech pražského Hlaholu v roce 1884 a tam stojí doslova:
„Při takovém návalu není divu, že obecenstvo jednalo dle známého pořekadla kdo dřív přijde, ten dřív mele, jenom tomu se divíme, že mužská část obecenstva, a byli to právě velice mladí pánové, mohla u nás porušiti nejprimitivnější pravidlo slušnosti: pánové totiž většinou zaujali dosti bojovně sedadla, takže dámy kolem nich musily státi. Jest to zvláštní obraz uhlazenosti společenské, co říkáte?“
Krom toho, že to svědčí o falešnosti žehrání na nové časy a vzpomínání na ty staré dobré a slušné, dává tato poznámka námět k zamyšlení. Podobně jako v Hlaholu to totiž vypadá na Střelnici vždy, když přijede nějaká atraktivní persóna či soubor (naposledy asi divadelní představení společnosti Háta, předtím zřejmě Miroslav Donutil). Jenže jak to řešit? Rovnou říkám, že číslované lístky a sedačky jsou bohužel nemyslitelné, protože nejde o divadlo, ale z produkce na produkci přestavovaný sál s třemi sty židlemi (leda nějak vymyslet jednoduše nasaditelné a odstranitelné označení). Napadlo mě aspoň prodávat o něco dráž vstupenky do prvních tří nebo čtyř řad (45 – 60), ale nevím, jaký by to přineslo efekt. Budu rád, když se vyjádříte.
Dvořákovy Slovanské tance
ve verzi pro čtyři manželské ruce Martina a Kristýny Kasíkových. Minulý rok jeli z Kadaně rovnou do Buenos Aires, letos mají po kadaňském koncertu namířeno na turné do Španělska.Z korespondence Antonína Dvořáka bude číst Jan Šťastný. Když jsem se do ní sám začetl, našel jsem tam námět k aktuálnímu zamyšlení. V poznámkách k Dvořákovým dopisům je i závěr referátu V.J.Novotného z Týdeníku Zlatá Praha o provedení Stabat mater na koncertech pražského Hlaholu v roce 1884 a tam stojí doslova:
„Při takovém návalu není divu, že obecenstvo jednalo dle známého pořekadla kdo dřív přijde, ten dřív mele, jenom tomu se divíme, že mužská část obecenstva, a byli to právě velice mladí pánové, mohla u nás porušiti nejprimitivnější pravidlo slušnosti: pánové totiž většinou zaujali dosti bojovně sedadla, takže dámy kolem nich musily státi. Jest to zvláštní obraz uhlazenosti společenské, co říkáte?“
Krom toho, že to svědčí o falešnosti žehrání na nové časy a vzpomínání na ty staré dobré a slušné, dává tato poznámka námět k zamyšlení. Podobně jako v Hlaholu to totiž vypadá na Střelnici vždy, když přijede nějaká atraktivní persóna či soubor (naposledy asi divadelní představení společnosti Háta, předtím zřejmě Miroslav Donutil). Jenže jak to řešit? Rovnou říkám, že číslované lístky a sedačky jsou bohužel nemyslitelné, protože nejde o divadlo, ale z produkce na produkci přestavovaný sál s třemi sty židlemi (leda nějak vymyslet jednoduše nasaditelné a odstranitelné označení). Napadlo mě aspoň prodávat o něco dráž vstupenky do prvních tří nebo čtyř řad (45 – 60), ale nevím, jaký by to přineslo efekt. Budu rád, když se vyjádříte.
1 komentář:
ten člověk na fotce má hrozně zvláštní-uhrančivý pohled. To jen tak pro pořádek...
Okomentovat