Karel Ančerl

Jeden z mých dědečků tráví podzim života v Tučapech u Soběslavi. Tam se před sto lety narodil dirigent Karel Ančerl. A tak jsem si docela ohluchlý z punkového festivalu rád pustil dokument o životě tohoto dirigenta Osvobozeného divadla, Radiojournalu, České filharmonie a symfonického orchestru v Torontu, o němž Jaroslav Holeček napsal, že „aniž bychom sebeméně podcenili obrovské umělecké zásluhy Václava Talicha a Rafaela Kubelíka o vytvoření interpretačního slohu České filharmonie, můžeme říci, že Karel Ančerl byl prvním českým dirigentem světové pověsti a že svůj orchestr přivedl k suverénní virtuozitě a světové proslulosti“. Ančerl byl v roce 1942 odvezen do Terezína, v Osvětimi ztratil celou rodinu a přežil jen zázrakem.

Když byl v roce 1950 jmenován šéfdirigentem České filharmonie, neodpustili si někteří poznámky o jeho židovském původu. Nebylo to asi jednoduché nastoupit do čela národního kulturního tělesa na přelomu let padesátých, ale jak naznačil v pořadu Ivan Medek (jak já měl rád ty jeho reportáže pro Hlas Ameriky), režimu sloužili ti, kteří na něm byli závislí, a ne ti, na které režim pro jejich bezkonkurenční talent nedosáhl – ale těch bylo opravdu málo.

Zdeněk Nejedlý se prý nechal slyšet, že nemá rád Smetanovu Mou Vlast pod taktovkou Karla Ančerla. A tohle je

Vltava

v provedení Torontského symfonického orchestru z roce 1969 (po Ančerlově emigraci).