27. února 2008

Kam dál?

Tímhle příběhem jsem dneska pobavil pár známých a především asi dva aktéry, kteří v ní se mnou hráli hlavní roli.

Představte si firmu KAMDAL s.r.o., jejíž majitelé se křestními jmény jmenují Kamil a Dalibor. Stala se mi taková věc. Seznámil jsem se v prosinci s jedním z majitelů, ale nějak jsem si myslel, že jde o Dalibora. A protože je přibližně stejného věku, tak jsme si rovnou i potykali a já věděl, že ho budu určitě někdy v nový práci otravovat, tak jsem si rovnou na něj vzal číslo a uložil jsem si ho samozřejmě pod jméno Dalibor. K Vánocům jsem na rozloučenou dostal od své třídy nový telefon a číslo na Dalibora (vlastně Kamila) zůstalo v aparátu starém. Najednou přišla chvíle, kdy jsem si na něj vzpomněl kvůli sponzorským penězům, a tak jsem zavolal kamarádovi, aby mi na Dalibora dal číslo. Dostal jsem ho, ale samozřejmě tentokrát šlo o pravého Dalibora, kterého neznám a už vůbec si s ním netykám. Zavolal jsem mu a se slovy „Ahoj Dalibore, potřeboval bych tě pumpnout o nějaký prachy“ jsem odstartoval sérii nevědomých trapasů. Trošku se divil, ale mluvil jsem tak suverénně, že mi peníze slíbil a dohodli jsme se, že zavolám, až budou smlouvy. Ta doba nastala minulý týden a když jsem se ozval, domluvili jsme se na předání na obědě. Jenže já jsem tam Dalibora nenašel, což není divu, protože jsem vlastně hledal Kamila. Zavolal jsem, že jsme se minuli a že bude lepší, když smlouvy někde nechám. Cestou na smluvené místo jsem ale potkal Kamila a v domnění, že je to Dalibor, jsem mu vrazil smlouvy podpaždí. Koukal a se slovy „Co je? Ty určitě chceš nějaký prachy“, se snažil hrát nechápavého, ale já jsem si téměř zaklepal na hlavu, že si dělá srandu, a že děkuju. S úsměvem jsem pokračoval dál svým směrem a celkem mě překvapil asi o deset minut později telefonát od Dalibora: „Ahoj, tak jsem na smluvenym místě a ty smlouvy tady nejsou.“ Tak von si snad opravdu dělá kozy, vždyť jsem mu je před chvílí dával… začalo mi to pomalu docházet. Co si Kamil s Daliborem o mě myslí, netuším, jen doufám, že mě tak nějak hodili do šuplíku s názvem „Komediant obecný s.r.o.“, kam se svou divadelní činností i hodím, ale bojím se, že si můžou myslet i mnohem horší věci.

Napište mi někdo taky nějaký svůj trapas, ať se necítím jako bílá vrána.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Dobře. Představ si stolní telefon, který umí přepínat víc hovorů.
Představ si telekonferenci, kde na druhé straně sedí celá místnost lidí a něco projednává, ty jenom posloucháš.
A teď vidíš další příchozí hovor, vidíš od koho a víš, že je důležitý...
Hm. Logicky se na něj přepneš, že? Já se tedy přepnul. Takže celá zasedačka poslouchala hudbu, kterou telefon přehrává odloženému hovoru... :-)

Anonymní řekl(a)...

TAK JÁ TAKLE JEDU Z ÚSTÍ N.L. A AUTO JE PLNÝ ŽENSKEJCH ZE SOCIÁLKY A V CHOMUTOVĚ STOPUJE KÁMOŠ(TAKOVEJ CO SI ZROVNA NEBERE SERVÍTKY A VĚCI NAZÝVÁ PRAVÝMI JMÉNY:-))
PROJÍŽDÍM KOLEM NĚHO,MÁVNU NA POZDRAV A JEDU NA V KLIDU NA KADAN DÁL.za chvilku zvoní telefén a protože jako správný šofér mám ve voze handsfree,kouknu na displey...číslo neznám..tak dávám přijmout a říkám:
prosím....
-po celém autě se v tu chvíli ozve zvučným hlasem:
ty čů...u.ty pi..o,ty nemůžeš zastavit,ty ko..te...máš plný auto k.nd a kámoše nevezmeš....já bych je taky vo..cal...a ty se na mě vyse..š.Fšichni jsme jen v autě čučely.
A proto jsem ted velice rád ,že už nemám handsfree ale blutů:-)) a můžu si to fšechno vyslechnout jen tak do ouška.
A ženský ze sociálky,ty jsou zvyklý na ledacos.
pidan