13. ledna 2008

Vzpomínka na Hamleta

Nepřišlo vám někdy, že jed do ucha, jímž měl Hamletův strýc Klaudius zavraždit svého bratra, je trošku jak z přiblblýho filmu? No, v Shakespearově době filmy nebyly, tak dejme tomu jak z nějaký antický frašky? A že ta hromada mrtvol na konci je tak trochu komediální? My s Věrkou už víme, jak to bylo doopravdy, přesvědčil nás o tom Josef Vinklář…

A kdo by se chtěl přidat k nám zasvěceným, měl by si někde sehnat nahrávku rozhlasový hry od Oldřicha Daňka s názvem Vzpomínka na Hamleta. Kromě hraní si s klasickým textem a jeho slabými místy je to hra o vině a lásce. Jedinou vinu, kterou nakonec Klaudius ústy Josefa Vinkláře přizná, ale kvůli které by byl ochoten udělat i všechny zvěrstva, která mu přisoudil příběh, jenž sepsal umírajícím Hamletem pověřený Horatio, je jeho láska ke Gertrudě. Byl to, Jiříku, podobný zážitek jako ve hře Válka vypukne až po přestávce, mimochodem od stejného autora a vlastně na podobné téma… Celá hra je excelentně napsaná, zahraná a má výbornou pointu. Před Oldřichem Daňkem se klaním, až se čelem prken dotýkám.

Žádné komentáře: