9. srpna 2007

Kajetánka 2007

„Potřebí pak jen, aby národové poznali se vzájemně jako jednotlivci, a vespolná jich nenávist promění se ve vzájemnou pomoc, a z přirozených nepřátel staneme se přirozenými přáteli.“

Když jsem před čtyřmi lety začínal v Praze učit češtinu pro cizince, první můj zážitek byl, že mě jeden Němec ve frontě na patnáctidenní jízdenku na metro přesvědčoval, že „máme čas habaděj“. Snažil jsem se mu vysvětlit, že „habaděj“ se pojí s genetivem, ale on si trval na svém, protože „mít“ se pojí s akuzativem. Myslel si tenkrát, že jsem nový student, a až zanedlouho při cestě parníkem po Vltavě, když jsem se jal tlumočiti pro cizince z češtiny do angličtiny, pochopil, že jsem měl přece jen asi pravdu.

Po okružní plavbě Prahou, jsme zasedli někde v Josefově do restaurace a já si přisedl ke stolu, u kterého tehdy seděl jeden Brit, jeden Němec a jeden Ital. Když se začali mezi sebou bavit česky (první věty si pamatuji dodnes: „Já mám hlad jako flk.“ – „To bys šrál i kostí?“), pocítil jsem zadostiučinění za Mnichov. Jen ten galský kohout chyběl. A opravdu, ani letos není v kurzu žádný Francouz, za to jsou tu krom Britů, Němců a Rakušanů také Italové, hodně Holanďanů a jeden Maďar. Když jsem dnes své slovenské kamarádce řekl krásné české přísloví „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, ale za maďarštinu se dva životy odečítají“, byla velmi potěšena. Ale úvod do pár článků na téma kurz češtiny uzavřu jiným citátem, tentokrát z Leibnize:

„Kdyby byl na světě jeden jazyk, přibyla by lidskému pokolení třetina života, totiž ta, která na jazyky se vynakládá.“
...
...

7. srpna 2007

Pocta Karlu Hynku Máchovi


Jako vždycky cestou z Petřína
skočil jsem se mrknout na Máchu
– na hlavě měl flašku od vína,
v levé ruce puget tabáku
a láhev rumu místo kalamáře.
Nejsem už mrštný jako zamlada,
tak jsem jen ztěžka v potu tváře
básníku Máje
vlezl na záda,
abych ho zbavil jeho atributů.
Působil jsem snad těžkopádně,
o to však víc jsem zažil rmutu,
když nenašel jsem ani kapku na dně.

204/807


Převrácená mapa Čech

kliknutím na obrázek otevřeš mapu v původní velikosti

Dnes jsem si koupil Epochu speciál s 50 největšími záhadami českých dějin. Nejsem záhadolog, ale chtěl jsem si občerstvit senzační (ať jakkoli chtivý) pohled na naše dějiny a zase se dozvědět pár novinek. Hned ta první mě donutila po strašně dlouhé době obnovit svou wikiaktivitu a posunout wikipedii zase o krůček blíže dvoumilionové hranici (1,938,530) s heslem Klaudyán map of Bohemia a Mikuláš Klaudyán. Faksimile téhle mapy mi visela drahná léta v mém příbytečku u babičky, a tak jsem si ji často prohlížel a hledal různá města a hrady, což při opačné orientaci mapy byla celkem zábava, a prohlížel si erby významných českých rodů. Ve škole jsem vždycky zmínil, že vůz tažený dvěma spřeženími do opačných stran symbolizuje nesvornost českého náboženského života. A až dnes jsem se v Epoše dopídil, že mezi erby rodů jsou úplně dole i znaky tří královských měst. Kromě Prahy a Hory Kutné je to i Žatec. Už se tam těším na Odvrácenou stranu měsíce.
...

6. srpna 2007

Z Jizvy

Nad nastudováním této hry o 50. letech a jejích charakterech už nepřemýšlím – hledám už totiž vhodné herce a herečky. Včera jsem si ovšem pořídil Josefa Topola a Ludvíka Kunderu, tak jsem zvědav, jestli je na obzoru ještě nějaká konkurence. V dalším výtažku ze hry slovesnkého autora Petera Karvaše přináším vhled do vztahu rozhlasového reportéra a dcery uznávaného vědce (a matky Magdy).

Gitka: Proč neděláš něco, při čem bych ti držela palec? To bych ale musela vědět, co vlastně chceš dělat.
Oto: Ta nuda, děvče, všechno vědět. Život se nedá objednat podle jídelního lístku.

Gitka: Oto… Copak nikdy nedostaneš rozum…?! Proč mě trápíš?
Oto: Mám kolem tebe poletovat jako každej? Měla bys mě za chvíli plný zuby.
Gitka: Mám tě plný zuby! Mám! Proč jsi sem chodil? Nechci tě ani vidět!

Oto: Čeho se bojíš? Vždyť otec o nás všechno ví…
Gitka: Co ví? Sama nic nevím… A tak hrozně bych chtěla, aby to bylo, jak si to naši představují…
Oto (pomalu): A co si představují? Že mě máš… ráda?
Gitka: Až bůh chrání, jako blázen, navždycky… A ty mě zrovna tak.
Oto: A je to jinak – Gitko?

O tři roky později:

Magda: Všechno pochopit znamená všechno odpustit.
Gitka: Houbec! Všechno odpustit znamená pochopit jenom půlku. Tu pro blbečky.
Magda (vzrušeně): Gitko, nemáš právo – –
Gitka: A to je zas fakt. Jak je řeč o právu, jsem němá jako hrob.
Magda: Já to tak nemyslela. –
Gitka: Jen to tak mysli. Klidně. Vzala sis Otu, tak buď zticha. Shořela jsi jak papír! Ze všech tvých snů zbylo jen dvacet nůžtiček na manikýru…
...

Noha sv. Jana Křtitele

Že žil svatý Jan Křtitel v osamění a živil se jen sušenými kobylkami a lesním medem, je známo, ovšem jak to bylo s jeho pedikúrou, jsem se dozvěděl až z obrazu Paolo di Giovanni da Visso (15. století) v Národní galerii v Praze. Z návštěvy mám více poznatků a rád vás s nimi postupně seznámím.

...

Svůdný Lope

Svůdná Fenisa v překladu Lumíra Čivrného je zase něco, po čem jsem dlouho toužil. Navenek má sice už pověst divadla historických kusů a ta pověst se stává leckomu nepříjemnou, a tak si v nich jistě zaslouží přestávku, ovšem do budoucna bych se téhle hry rozhodně nevzdával.

Na začátku se válí Albino na pláži a líbá stopy svůdné Fenisy, která ho nechce. A sluha Camilo k němu dí:

Že trýzeň hledá a že ji též mívá
ten, jehož lásku probudila dáma,
taková věc se stává odjakživa.
Však takovou milovat, jež je známá
tím, že je všech a přitom ničí
– byť nepopírám, že je krása sama –
to mám za hloupost, která zrovna křičí.
Žena má být j-e-d-n-o-m-u zdrojem muky,
ne jako zde, mít mužských celé pluky.
Vždyť by jich míň stačilo na armádu,
s níž Alexandr půlku světa zničil.
U ní je galán vpředu, galán vzadu,
jednoho pouští, druhého zas poutá,
pěších má roty, jezdců kavalkádu.
Jiná by hanbou nevylezla z kouta;
i k němé tváři smíš být méně strohý:
slepiček je jen kopa na kohouta
a jestli daněk prokazuje vlohy
žít jediný mezi sto samičkami,
ušetřme jej narážek na parohy.
Albano, střez se takovéto dámy,
a kapsu na klíč! Kdo ji odemyká,
ten jak by tančil na kraji lví jámy.
...