17. února 2007

U večer masopustu

Vladimír Holan

Ne, že jsi sám a opuštěn,
a tedy posmrtný už nyní zaživa,
ne, zeptej se ale sebe
a připusť to k srdci svému,
na koho čekáš...

Všechno jsou jenom naše
představy. Když je vyjádříme,
skrývají se nebo se
vzbouří proti nám...
mljt

United Colors of Masopust


<3

Olivie se blíží...

... a tak dnes donesla Nikola Barešová svůj obraz, na němž je podobizna duše jedné postavy naší nové divadelní hry se zpěvy, kterou ztvární Kamila Sajdlová. Přijďte se podívat, bude to stát za to!

...

Nebo?

Vladimír Holan

Kudy jste to šla, když nešlo o vás?
Když všechna přivítání, všechna
sbohemdání byla k ničemu,
neboť tam žádný nebyl? Když ani
věci neříkaly dobrou noc
a zvířata mlčela svoje mlčíme?
Nebo tomu bylo tak,
že jste šla právě v oné chvíli,
kdy nelze žít a smrt
je ještě v dálce?
mljt

15. února 2007

Olivia Twist, 23. února 2007

design: Peti & Netschová

Zjevení

Vladimír Holan

Váš zpěv, vaše mluva, váš tanec
jsou z podbříšku, a tedy slastné,
i když vyděračné, ledaže
byste to kdekomu přála
a některým ne… Také radost
je jenom jedna,
i když každá zvlášť…
Sám se svým hořem nesdělitelný
cítím, že zjevení
nemusí být viditelné…
mljt

14. února 2007

Úplný hudební akvarel


Rád kupuju starý krámy a ze všeho nejvíc starý fotografie, pohlednice, poutače a reklamy, ne nesbírám je, mají pro mě jinou hodnotu – inspirují mě. Dnes mi třeba došly dvě krásný fezovky neboli etikety lepené na krabice s fezy od firmy FEZKO Strakonice. Moc hezký. A ještě hezčí zjištění je, že inspirací k jedné z mých oblíbených písniček od Beatles byl tenhle plakát, kterej Lennon koupil v jednom vetešnictví v Kentu. Kdyby ho nekoupil, nebyla by tahle písnička. A nebyl by tenhle článeček, protože ten cirkus ve prospěch pana Draka na městských lukách v Rochdale u Manchesteru se odehrál na sv. Valentýna roku 1843. A po sto padesáti letech někdo našel tuhle němou animovanou grotesku a je úžasný, jak ladí k muzice i k textu.


mljt

Muž, který se smál

Když jsem dnes ráno ve čtyři šel vyvenčit Reinholda z Ryby, zpívali ptáci. Museli to být kosi, jak krásně to souznělo s tou černou nocí. Nejsem vyznavačem dnešního svátku, ale na svou lásku jsem si tajně vzpomněl až příliš intenzivně, a tak jsem si šel před tím, než jsem usnul na křesle, poslechnout Christinu a Raoula zazpívané nejkrásnějším hlasem, který znám. Ráno jsem našel v tašce druhý díl knihy Muž, který se smál od Victora Huga a ač to normálně nedělám, začal jsem číst příběh od prostředka a celá ta noční fantazie se mi připomněla:

Jsou ohnivé záblesky, jež sotva prošlehnou temnotou; a jiné zapálí sopku.
Jsou jiskry ohromné.
Gwynplaine přečetl psaní a poté znova je přečetl. Bylo tam vskutku: „Miluji tě!“
V jeho duchu děs stíhal děs.
První děs byl, že se pokládal za šíleného.
Byl šílený. To bylo jisto. Co právě spatřil, nebylo. Přízraky soumraku si to s ním zahrávaly, s ubožákem. Purpurový človíček byl jen zábleskem přeludu. Někdy noc, ono nic, zhuštěné v záblesk, přijde se vám vysmát. Když si z něho ztropila žert, domnělá bytost zmizela, zanechávajíc za sebou Gwynplaina – šílence. Tma provádívá takové věci.
Druhá děsná věc bylo zjištění, že je úplně pánem svého rozumu.

Ne, Gwynplaine není šílený. Gwynplaine nesní. A četl znova dopis.

Jakže? Tam, kde byla žena, v onom královském prostředí neodpovědného lesku a neobmezené moci, byli princové, mohla si vzíti prince; byli tam lordové, mohla si vzíti lorda; byli tam muži krásní, roztomilí, nádherní; mohla si vzíti Adónise. A koho si brala? Pimprle! Mohla si vybrati uprostřed meteorů a blesků nesmírného serafína se šesti křídly, a volila larvu, plazící se v blátě. S jedné strany výsosti a panstva, veškera velikost, veškero bohatství, veškera sláva; s druhé strany komediant. Komediant zvítězil!
<3

Říkanka pro berušku

Jiří Žáček

Beruško, půjč mi jednu tečku!
Třeba tu, co máš na zadečku.
Musím ji napsat za větou,
ať se mi slova nepletou.
mljt

12. února 2007

Můj boxovací pytel

Všem, kteří si věkem nepřipadají za zrcadlem, ale v říši divů, zvláště pak Brďovi, kterej na Brutusu omlád' o patnáct let, Špínovi, kterej si tuhle písničku se mnou pouštěl v neděli ráno z jukeboxu, Pišosovi, aby mu to nebylo líto, Richardovi, protože při čtení soběpisníku spálil housky v troubě na uhel, Elince, ačkoli je na to ještě moc mladá, a Zdeničce k narozeninám, věnuji tenhle překlad mé nejoblíbenější pasáže z Boxera - a snažil jsem se, abyste si to zase jako malé karaoke mohli se Simonem a Garfunkelem zazpívat... Nuže á dva tři... (originál je zde)

Můj věk se kolem valí, koulí se mnou sudy své,
jsem zas starší, než jsem býval, no a mladší, než kdy budu,
není to nezvyklé
a není divné, že tak změnu za změnou jsme si stále podobní
změnění a přece pořád jsme to my.


mljt

Za zdí

Celej ten humbuk kolem Jarka Nohavici bych rád přešel touhle písničkou, kterou si pamatuju z koncertu 12. prosince 2005 a jako chlap musím říct, že platí.


mljt

11. února 2007

Kde jsem se já trouba včera zase tak zpil

Když je sucho, prospívá to spórám a škodí houbám, když je mokro, prospívá to houbám a škodí spórám. „Všechno, co děláme, určitě někomu škodí“, říkají ekologové - a my říkáme: „Všechno, co děláme, určitě někomu prospívá!“ Kdo že to říká? No přeci skupina Brutus a její pivotman Sáša Pleska by jistě dodal: „Ou jé!“


Naposledy jsem byl na Brutusu 26. listopadu 2005 se svou 4.B ve Zbuzanech, spisovněji v Dobroměřicích u Loun, a byl to tak skvělej zážitek, že jsem včera neváhal opustit naši silnou čtyřku a vydat se sám z Loun přes protipovodňový most na to samé místo. V sále už se svítilo, bylo tam hodně těch co, znám, hlavně tedy skoro stejné postavy jako před 442 dny. A přestože si v sále nikdo nepřipadá sám, někdo mi tam přece jen chyběl. Ale Sáša rozehrál dobrou náladu a po klasikách světového bigbeatu se ozvaly první tóny brutusácké klasiky a od nějakých jedenácti hodin do půl druhý nenechali skoro nikoho sedět na zadku. To už nevydrežel ani zbytek silné čtyřky, který si vzal z Loun taxi a přispěchal mi na pomoc s tím těžkým nákladem dobré nálady. Kdo na to má, může si pustit skupinu, která byla založena už v roce 1967 pod názvem Mandragora, z rozhlasu. Když posunete posuvníček asi do tří čtvrtin, je tam ta písnička, která se nedá poslat telefonem a já jsem tak chtěl…



A kdo na to nemá, může aspoň mrknout na pár fotek, z nichž sem vyjímám pár úžasných záběrů na Sášu Plesku.




mljt

Proč vybírat?

Včera se po dlouhý době sešla naše silná čtyřka. Čtyři různý povahy, čtyři různý osudy, čtyři nerozluční idioti, který mi už deset let připomínají čtyři jiný idioty z tohohle filmu:



Já jsem fotil, takže tady jsou jen tři:



...